179 / 736TIME

Time Preference

Jak vážíme dnešek a budoucnost

Utratit dnes, nebo si něco nechat na později? Time Preference pomáhá pojmenovat, jak při rozhodování vážíme čas. Samotná výše úspor ale o trpělivosti mnoho neřekne: záleží také na příjmu, potřebách a jistotě budoucího slibu.

Time Preference, česky časová preference, vyjadřuje, jak člověk hodnotí stejné uspokojení dříve oproti později, pokud se ostatní okolnosti nemění. Silnější přednost přítomnosti znamená, že za čekání žádá větší kompenzaci. Při nižší časové preferenci má budoucí uspokojení vůči dnešnímu větší váhu. Tento pojem pomáhá přemýšlet o spotřebě a spoření; není známkou lidské hodnoty ani přímým měřením úroku.

Anna si může vybrat stejný příjemný zážitek dnes, nebo později. Představme si, že má v obou termínech stejný čas, zdraví i jistotu, že se zážitek uskuteční. Pokud dá přednost dnešku jen proto, že je dříve, ukazuje tím časovou preferenci. Podmínka stejných okolností je důležitá: odpočinek po těžkém dni nemusí mít stejnou hodnotu jako odpočinek po dovolené. Ludwig von Mises na této podmínce staví výklad v Human Action. Neříká tím, že drobná radost dnes vždy převáží velký přínos v budoucnu. Jde o porovnání načasování téhož uspokojení. Jeho teoretický argument není měřením osobní trpělivosti z konkrétního pokusu. [1]

Nabídka 100 dnes, nebo 110 za rok působí podobně, ale mění současně čas i částku. Anna se bude ptát, zda druhá strana skutečně zaplatí a kolik si za peníze koupí. Dnešní částku také může použít jinak, například uhradit drahý dluh. Její odpověď proto spojuje vztah k čekání s rizikem, cenami a dalšími možnostmi. Přehled Shanea Fredericka, George Loewensteina a Teda O’Donoghuea právě upozorňuje, kolik různých vlivů se za odkládáním spotřeby skrývá. Z jediné takové nabídky nelze spolehlivě přečíst celou povahu člověka. [3]

Jan musí zaplatit nájem ještě před výplatou. Nemá rezervu ani dostupnou půjčku, a tak vezme menší částku hned, přestože pečlivě plánuje budoucnost. Rozhodla jeho situace, ne nutně nechuť čekat. Ekonomové zde mluví o omezené likviditě: člověk nemá v potřebnou chvíli použitelné peníze. Velké úspory naopak mohou odrážet vysoký příjem, dědictví nebo nejistotu. Výše úspor a zadlužení nejsou stupnicí lidské hodnoty. Chceme-li rozumět rozhodnutí, musíme nejprve vědět, mezi jakými skutečně dostupnými možnostmi člověk vybíral. [2] [3]

Anna si večer naplánuje, že příští výplatu odloží. Když peníze přijdou a lákavý nákup je na dosah, svůj plán změní. Podobný skok ve prospěch toho, co lze získat hned, se označuje jako present bias, tedy zvýhodnění přítomnosti. David Laibson jej modeluje v práci Golden Eggs and Hyperbolic Discounting. Důsledkem může být časová nekonzistence: pozdější rozhodnutí odporuje dřívějšímu plánu, i když se podstatné okolnosti nezměnily. To se liší od stálé, byť silné preference brzké spotřeby. Model také vysvětluje, proč si lidé někdy předem ztěžují utrácení, aby svůj plán dodrželi. [4]

V jednoduchém modelu ekonomové budoucímu užitku přidělují nižší váhu; užitek zde znamená uspokojení z výsledku. Při stálém faktoru delta je váha za t období delta^t. Zvolíme-li delta = 0,95, po dvou obdobích vyjde 0,9025. Je to názorná volba parametru, ne naměřená vlastnost všech lidí. Abychom z vah vypočítali konkrétní částky, potřebujeme určit délku období a užitkovou funkci, která popisuje vztah mezi částkou a uspokojením. Laibsonův model přidává zvláštní znevýhodnění odložených výsledků proti okamžitému. Snižování váhy budoucího užitku stejným poměrem v každém období a zvýhodnění přítomnosti tedy nejsou totožné. [3] [4]

Kdo půjčí peníze, vzdává se možnosti použít je nyní. To vytváří souvislost mezi čekáním a úrokem, ale úrok z jedné nabídky není jen cena trpělivosti. Irving Fisher ve své teorii propojuje ochotu odkládat spotřebu s možnostmi investovat a získat budoucí příjem. V konkrétním úvěru navíc záleží na riziku nesplacení, očekávané inflaci a dostupnosti peněz. Inflace znamená růst celkové cenové hladiny, který snižuje kupní sílu peněz. Stejná úroková sazba tak může vzniknout za velmi odlišných podmínek a neprozradí časovou preferenci celé společnosti. [2]

V bitcoinových debatách se často říká, že spoření v Bitcoinu vede k delšímu plánování. Pro konkrétního člověka to může být zkušenost, kterou stojí za to popsat. Samotné držení BTC ale příčinu neprokazuje. Bitcoin si mohli vybrat lidé, kteří už předtím rádi plánovali; jejich chování mohl změnit i příjem nebo růst majetku. Cena bitcoinu navíc kolísá, takže dlouhý horizont není zárukou výsledku. Pravidla omezené emise jsou vlastností sítě. Tvrzení, že koupě změnila lidskou trpělivost, potřebuje zvláštní důkazy o chování před koupí a po ní i o jiných vlivech. [3] [5]

U výroku, že určitá skupina má nízkou časovou preferenci, se vyplatí zjistit, co bylo skutečně měřeno. Šlo o skutečnou odměnu, nebo jen odpověď na hypotetickou otázku? Byly termíny, riziko a finanční možnosti srovnatelné? Opakované volby za podobných podmínek vypovídají více než jediný nákup nebo velikost účtu. I potom je odhad výsledkem konkrétního modelu a situace, nikoli konečným posudkem člověka. Pojem je nejpřínosnější, když pomáhá porozumět rozhodování mezi dneškem a budoucností bez přehlížení podmínek, v nichž lidé žijí. [3] [4]

Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Capital Goods, Zdravé peníze, Marginal Utility, Human Action, Bitcoin. Opačným směrem na něj odkazují také Rakouská ekonomická škola, Marginal Utility, Ordinal Utility, Opportunity Cost.

DOC · 001Mises — Human Action, XVIIIPrimární zdroj DOC · 002Fisher — The Theory of Interest, XXIPrimární zdroj DOC · 003Frederick, Loewenstein and O’Donoghue — Time Discounting and Time PreferencePrimární zdroj DOC · 004Laibson — Golden Eggs and Hyperbolic DiscountingPrimární zdroj DOC · 005Bitcoin.org — Saving and volatility FAQDokumentace
Revidováno: Primární zdroje · Nejde o investiční doporučení