Originary Interest

Představ si truhlářku Evu. Lepší pila jí umožní připravit více prken; to pomáhá vysvětlit, proč za ni chce zaplatit. Mises ale odděluje výkon pily od otázky, kdy bude Eva moci výsledek práce využít. Na nábytek i jeho prodej si musí počkat. Původní úrok podle něj vyjadřuje poměr ocenění dřívějšího a pozdějšího uspokojení, nikoli zvláštní odměnu, kterou by každý výkonný stroj automaticky vytvářel. [1]

Eva zaplatí dřevo a další vstupy hned, hotový nábytek prodá později. I bez banky jsou její prostředky mezitím vázané ve výrobě a nemůže je zároveň použít na něco jiného. Murray Rothbard na tomto rozdílu mezi dřívějšími výdaji a pozdějšími tržbami vysvětluje časovou stránku výroby. Úvěrová smlouva proto není podmínkou celé úvahy. Ve skutečné dílně ovšem zůstává otevřené, za kolik se nábytek prodá a zda zákazník zaplatí. [3]

Zjednodušme si vlastní příklad: dnešní výdaj je 100 a za rok přijde 105 ve stejných peněžních jednotkách. Rozdíl činí 5, tedy 5 % z původního výdaje. Takto určené procento má jasný základ i období. Je to však výpočet výnosu, nikoli měření čistého původního úroku. Rothbard pro izolaci úroku používá model bez překvapení; u Evy bychom navíc museli znát všechny náklady, změnu kupní síly a nejistotu výsledku. [3]

Co když se nábytek nečekaně stane módním a Eva ho prodá výrazně dráž, než předpokládala? Mises takový podnikatelský zisk odlišuje od časové složky ocenění. Vzniká díky změnám podmínek a tomu, jak je podnikatel odhadl. Stejně tak může přijít ztráta, když zákazníci změní vkus. Výsledná částka tedy míchá více vlivů. Samotný rozdíl mezi výdajem a tržbou nám neřekne, kolik z něj připadá na původní úrok. [1]

Kdyby Eva potřebovala půjčku, věřitel bude uvažovat i o tom, zda mu ji splatí a co si za vrácené peníze koupí. Mises proto u hrubé tržní sazby rozlišuje podnikatelskou složku související s nejistotou a cenovou prémii spojenou s očekávanými změnami kupní síly. Ve smlouvě však tyto vlivy nenajdeme samostatně změřené. Nejde o jednoduché odečtení známých položek od sazby: očekávání mohou selhat a skutečný výsledek se od slibu lišit. [2]

V dalším vlastním příkladu půjčka slibuje nominálně 2 % za rok, tedy v penězích před zohledněním změny cen, ale ceny za tu dobu vzrostou o 4 %. Pokud je dluh splacen, reálný výsledek je přibližně záporné 2 %: peněz přibylo, ale koupíme za ně méně. Jde o hodnocení s již známou inflací. Není to přímé měření záporného Originary Interest. V Misesově rozlišení musíme oddělit časové ocenění, změnu kupní síly i možnost, že dlužník vůbec nezaplatí. [2]

Mises a Rothbard si pro analýzu představují ekonomiku, kde se podmínky stále opakují a nikdo není zaskočen změnou. Nazývají ji rovnoměrně rotující ekonomikou. Tento pomocný model umožňuje odlišit čistý úrok od podnikatelského zisku a ztráty. Jednotná míra v takovém modelu se vztahuje ke stejnému období. Neříká, že mají všechny skutečné půjčky nést stejné procento: v našem světě se liší dlužníci, podmínky i očekávání. [1] [3]

Bitcoin řeší ověřování plateb a brání opakovanému utracení stejných prostředků. Nakamotův návrh z něj nedělá účet, na kterém samotným čekáním přibývají bitcoiny, označované BTC. Nabídka úroku za jejich půjčení už znamená další vztah: dlužník se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit slíbený úrok. Je to dnešní příklad rozdílu mezi držením peněz a úvěrem. Pojem Originary Interest pomáhá přemýšlet o čase, ale nenahrazuje posouzení podmínek a spolehlivosti konkrétní nabídky. [4] [2]