Human Action

Když Anna zavře okno, chce omezit průvan. Okno je prostředek, příjemnější prostředí je cíl. Takto začíná Misesův výklad: u jednání hledáme, čeho se člověk snaží dosáhnout. Reflexní mrknutí po podráždění oka je jiný případ. Rozdíl není v tom, jak složitě pohyb vypadá, ale zda jím člověk něco zamýšlí. Z pouhého pozorování však nemusíme úmysl poznat; někdy potřebujeme vědět, co situaci předcházelo. [1]

Anna má připravenou platbu, ale ještě ji neodešle, protože si ověřuje příjemce. Pokud by ji odeslat mohla, odklad je součástí jejího plánu. Účelové jednání tedy nemusí znamenat nepřetržitou aktivitu. Kdyby však neměla přístup k peněžence, stejné neodeslání by mělo jinou příčinu. Proto nemůžeme každé čekání vydávat za vědomou trpělivost. Nejdřív potřebujeme vědět, zda člověk mohl něco udělat a proč se rozhodl počkat. [1]

Anna si může vybrat, zda odpoledne opraví kolo, nebo půjde za přáteli. Čas věnovaný opravě už současně nestráví na návštěvě. Opportunity Cost označuje hodnotu nejlepší příležitosti, které se tak vzdá; nejde automaticky o částku na účtence. Prostředek a cíl se také mohou měnit podle toho, na co se ptáme: opravené kolo je cílem opravy, ale prostředkem pro cestu do práce. Při vysvětlování volby proto sledujeme skutečně dostupné alternativy, ne všechny možnosti, které si umíme představit. [2]

Návštěva nemocného přítele, dar nebo rozhodnutí v hněvu mohou mít záměr stejně jako nákup. Misesovo slovo „racionální“ tu neznamená, že člověk vždy dokonale počítá a zná všechny důsledky. Popisuje, že nějaký prostředek volí vzhledem k cíli, který sleduje. Tím ještě neschvalujeme jeho cíl ani použité prostředky. Jednání může být velkorysé, škodlivé nebo založené na omylu; samotná účelovost nerozhodne, zda je mravně přijatelné. [1] [2]

Anna opraví kolo, ale cestou do práce se objeví jiná závada. Neúspěch nevymazal původní záměr. Ukazuje, že její představa o prostředku nebo podmínkách nebyla úplná. Mises v kapitole o nejistotě zdůrazňuje, že jednající člověk budoucnost nezná. Rozlišujme proto očekávání v okamžiku volby a to, co přišlo později. Nová zkušenost může změnit další plán, ale není poctivé při hodnocení původního rozhodnutí předstírat, že ji Anna měla od začátku. [3]

Stejný rozdíl platí u peněženky. Při placení používá peněženka soukromé klíče: tajné číselné údaje, s nimiž vytváří digitální podpisy schvalující platby. Uživatel může změnit nastavení v domnění, že zlepší ochranu klíčů. Jeho přesvědčení vysvětluje, proč to udělal; skutečné zabezpečení ale musíme ověřit podle fungování zařízení a postupu. V textu Economics and Knowledge upozorňuje Friedrich Hayek právě na vztah mezi tím, co lidé vědí či předpokládají, a skutečností. Dobrý úmysl nenahrazuje správné informace. Pro výklad chování potřebujeme obojí rozlišovat. [1] [4] [5]

Samotný převod v síti Bitcoin nám neříká, proč ho člověk provedl. Pohyb BTC může znamenat nákup, dar i přesun mezi vlastními peněženkami. Ani mince, které se dlouho nepohnuly, samy nedokazují vědomé spoření: jejich držitel mohl ztratit přístup ke klíčům. To jsou různé možné příběhy stejného pozorování. Abychom některý přijali, potřebujeme další důkazy. Ze samotného pohybu či nehybnosti proto nevyčteme celý plán, přesvědčení ani dostupné možnosti člověka. [2] [3] [6]

Praxeology zkoumá obecné vztahy mezi volbou, cíli a prostředky. Catallactics navazuje tím, co se děje při směně mezi lidmi. Zde už nestačí vědět, že každý má nějaký záměr: jejich plány se mohou potkat, ale také narazit. Hayek proto žádá vysvětlení, jak lidé získávají informace a upravují očekávání. Human Action je užitečný začátek takového přemýšlení. Sám však nedává předpověď ceny ani důkaz, že se všechny jednotlivé plány automaticky sladí. [1] [4]