Subjective Value Theory

Na konci dlouhého výletu Evě dojde voda. Láhev v kiosku jí umožní uhasit žízeň, a proto o ni stojí. Doma, kde má k dispozici pitnou vodu z kohoutku, by o stejnou láhev možná neměla zájem. Chemické složení se nezměnilo; změnila se potřeba a možnost získat náhradu. Menger v Principles of Economics vysvětluje hodnotu právě vztahem mezi člověkem, jeho potřebou a možností věc použít. Slovo „subjektivní“ tady znamená, že hodnotí někdo konkrétní. Neznamená, že voda nemá skutečné vlastnosti nebo že je její schopnost uhasit žízeň pouhá představa. [1]

Eva si může z výletu přinést zvláštně pokroucenou větvičku, která nemá přesnou kopii. To z ní ještě neudělá drahý sběratelský předmět. Někdo v ní musí vidět důvod, proč ji chtít. Vzácnost má ekonomický význam ve vztahu k potřebám a dostupnému množství, ne jen jako počet existujících kusů. Ani užitečnost však sama neurčuje cenu: vzduch je životně důležitý, ale za běžných okolností se k němu dostaneme bez nákupu. Pro pochopení hodnoty proto spojujeme otázky „k čemu mi to je?“ a „co bych bez toho postrádal?“. Obě potřebují konkrétní situaci. [1]

Eva obvykle nevolí mezi veškerou vodou a všemi diamanty. Rozhoduje se, zda chce právě další láhev. Když už má dost na pití i zbytek cesty, další kus může posloužit méně naléhavému účelu. Kdyby o něj přišla, vzdá se právě toho použití, které může postrádat nejsnáze. Na tuto myšlenku navazuje Marginal Utility, mezní užitek: význam další nebo poslední dostupné jednotky. Srovnání musí zachovat stejné okolnosti a zaměnitelné kusy; nová potřeba nebo změna situace může pořadí změnit. Důležitost celé kategorie a význam konkrétního kusu jsou různé otázky. [1] [2]

Eva u kiosku zaplatí, protože dává přednost lahvi před penězi, které za ni vydá. Prodejce naopak upřednostní peníze před lahví ze své zásoby. Právě rozdílné hodnocení může dobrovolnou směnu umožnit. Dohodnou se na ceně, nikoli na totožném vnitřním pocitu hodnoty. Oba při rozhodnutí očekávají zlepšení, ale mohou se mýlit: láhev může být poškozená nebo Eva později zjistí, že blízko byla dostupná levnější možnost. Teorie tak vysvětluje důvod směny, aniž by z každého uzavřeného obchodu dělala záruku následné spokojenosti. [1] [3]

Jestli Eva za jiný nákup zaplatí dvojnásobek, neplyne z toho dvojnásobná spokojenost. Ani stejně drahý nákup nemusí přinést stejnou spokojenost bohatému turistovi a člověku s napjatým rozpočtem. Peníze umožňují sčítat výdaje a porovnávat nabídky. Nejsou ale pravítkem na vnitřní prožitek. Mises v Human Action rozlišuje pořadí osobních voleb od peněžního počítání. Ordinal Utility tuto stránku vysvětluje podrobněji: můžeme dát jedné možnosti přednost před druhou, aniž umíme rozdíl vyjádřit pevným počtem jednotek uspokojení. Význam má i to, co jiného bychom za vydané peníze pořídili. [2]

Představme si, že někdo dlouho vyrábí krásnou, ale nepraktickou láhev, kterou Eva nechce nosit. Vynaložená námaha sama nezajistí zákazníka ochotného zaplatit její náklady. To však neznamená, že na nákladech nezáleží. Materiál, mzdy a doprava omezují, co lze vyrábět a za jakých podmínek má smysl pokračovat. Když vstupy zdraží, nabídka se může změnit. Očekávaný zájem zákazníků zase ovlivňuje, kolik je výrobce ochoten za vstupy dát. Jde o propojené rozhodování o budoucím využití, nikoli o jednoduché pravidlo „práce automaticky vytváří cenu“ nebo „náklady jsou nepodstatné“. [1] [3]

Eva může koupit láhev, o které si myslí, že udrží vodu studenou celý den, a později zjistit, že tomu tak není. Její přání bylo skutečné, ale představa o výrobku chybná. Subjektivní hodnota proto neruší význam technických vlastností, znalostí ani pravdivých informací. Také rozpočet a dostupnost určují, co si člověk skutečně může vybrat. Popsat, proč někdo věc chtěl, navíc neznamená schválit jeho cíl nebo potvrdit reklamní slib. Je užitečné oddělit přání, očekávané použití a skutečný výsledek: každá z těchto věcí nám říká něco jiného. [1]

Jeden člověk oceňuje Bitcoin jako možnost poslat platbu, další chce držet peníze bez prostředníka, kterému by svěřil kontrolu nad jejich utrácením, a jiný očekává budoucí prodej. Stejnou vlastnost mohou hodnotit různě podle potřeb, zkušeností a dostupných alternativ. Omezená zásoba sama neříká, kolik kupujících bude mít zítra zájem ani jakou cenu nabídnou. Stejně tak cena není přímo daná tím, kolik energie někdo spotřeboval při těžbě. Při ní těžaři pomocí výpočtů soutěží o přidání dalšího bloku, tedy skupiny transakcí, do společného záznamu sítě. Pro vysvětlení konkrétního trhu potřebujeme znát poptávku, nabídku a okolnosti směny. Subjektivní teorie hodnoty pomáhá formulovat tyto otázky; sama z ní nevypočítáme budoucí cenu bitcoinu. [2] [3] [4]