Methodological Individualism je způsob vysvětlování společenských jevů přes jednání a vzájemné působení lidí. Neznamená, že lidé žijí odděleně od společnosti nebo mají myslet jen na sebe. V pojetí Ludwiga von Misese pomáhá pochopit také fungování firem, státu a dalších institucí: ptá se, jak působí prostřednictvím konkrétních osob.
Anna přijde do své oblíbené kavárny a všimne si vyšší ceny. Zpráva „podnik zdražil“ jí řekne výsledek. Pokud chce porozumět příčině, potřebuje další souvislosti. Majitel mohl dostat dražší nabídku od dodavatele, vedoucí navrhnout nový ceník a obsluha jej vložit do pokladny. To je zatím jen možné vysvětlení, které by se muselo ověřit. Metodologický individualismus nás vede právě k takovým otázkám. Místo představy, že má firma vlastní mysl, zkoumáme, kdo měl informace, pravomoc a možnost něco změnit. Nemusíme kvůli tomu znát životopis každého zaměstnance. [1]
Kdyby stejnou cenu přepsal na tabuli náhodný host, nebylo by to totéž jako změna schválená vedoucím. Rozhoduje jeho role, smlouvy i způsob, jakým ostatní pokyn přijmou. Institucemi zde rozumíme pravidla a ustálené uspořádání vztahů. Mohou fungovat, i když se všichni účastníci osobně neznají. Mises v Human Action význam společenských celků nepopírá. Snaží se vysvětlit, jak jejich účinky vznikají prostřednictvím lidí. Seznam jmen proto nestačí. Bez pracovních pravidel, vlastnických vztahů a pravomocí bychom dění v kavárně stále nerozuměli. [1]
Anna si nevymyslela jazyk, kterým objednává, ani peníze, jimiž platí. Naučila se zvyklosti a spoléhá na práci lidí, které nikdy nepotkala. Dělba práce znamená, že se různí lidé věnují různým úkolům a své výsledky spojují: někdo pěstuje kávu, jiný ji přiveze a další uvaří. Začínat vysvětlení u jednajících osob proto neznamená představovat si osamělého člověka bez minulosti. Rodina, kultura a pravidla ovlivňují, co považuje za možné nebo přijatelné. Zkoumáme jejich působení, místo abychom je z příběhu vynechali. [1] [2]
Majitel může nabídnout prostor místnímu spolku zdarma a Anna může koupit kávu kamarádovi. Oba jednají jako jednotlivci, ale jejich cíl slouží také druhým. Slovo „individualismus“ v názvu této metody tedy neříká, že máme upřednostnit vlastní pohodlí nebo odmítat spolupráci. Označuje úroveň, na které hledáme vysvětlení jednání. Otázka, jak rozhodnutí vzniklo, je jiná než otázka, zda bylo spravedlivé. Samotná metoda neurčuje, jaké daně, zákony nebo formy vlastnictví máme podporovat; k takovým závěrům jsou potřeba další argumenty a hodnotová stanoviska. [2]
Představme si, že zdraží kávová zrna. Některé podniky zmenší objednávky, jiné změní směs a část zákazníků začne chodit méně často. Dohromady se může snížit spotřeba dražší suroviny, přestože nikdo nerozeslal společný plán. Friedrich Hayek podobný princip vysvětluje na příkladu cínu ve stati The Use of Knowledge in Society: cena může přenést informaci o větší vzácnosti, i když kupující nezná její původní příčinu. Náš příklad s kávou ukazuje stejný typ souvislosti. Nezaručuje ale, že všechny reakce budou správné, že se každý včas přizpůsobí nebo že bude celkový výsledek žádoucí. [3]
Možná majitel nezdražil kvůli zrnům, ale kvůli vyššímu nájmu. Možná jen zkouší, co zákazníci přijmou. Ze samotné cenovky jeho motiv nevyčteme. Potřebujeme například porovnat náklady, zjistit rozhodovací postup a ověřit, jaké informace měl tehdy k dispozici. Hayek v Economics and Knowledge upozorňuje, že logika jednoho plánu není totéž jako vysvětlení, jak se lidé učí a jak se jejich plány sladí. Tady souvisí téma s Knowledge Problem, problémem znalostí rozptýlených mezi lidmi. Věrohodně znějící domněnka musí zůstat domněnkou, dokud pro ni nemáme oporu. [4]
Údaj, že průměrná cena kávy vzrostla, může být dobrým začátkem. Neznamená však, že zdražila každá kavárna stejně nebo ze stejného důvodu. Můžeme porovnávat skupiny podniků a jejich podmínky, aniž sepíšeme každé jednotlivé rozhodnutí. Důležité je propojit souhrnný údaj s tím, jak vznikl: které ceny se měřily, čí nákupy se započítaly a jaká pravidla platila. Podobně počet bitcoinových adres není prostě počet lidí. Bitcoinová adresa je údaj, který dáme odesílateli, aby nám mohl poslat platbu; sama o sobě není průkazem totožnosti. Jedna osoba může používat více adres a jedna služba může obsluhovat mnoho zákazníků. Číslo bez znalosti svého původu může svádět k chybnému vysvětlení. [1] [3] [5]
Bitcoin nemá jediného člověka, který rozhoduje za všechny uživatele. Když čteme, že „komunita chce změnu“, je užitečné se ptát, koho tím autor myslí. Full Node je program, který samostatně ověřuje bitcoinové transakce. Pravidla protokolu určují, co takový uzel přijme jako platné. Vývojář může navrhnout úpravu programu, provozovatel uzlu rozhoduje o softwaru, který spustí, obchodník o přijímání plateb a zákazník o jejich použití. Tyto role se mohou překrývat, ale nejsou zaměnitelné a jejich možnosti mají technické i praktické meze. Stejně tak vlastnictví bitcoinů samo nedává hlasovací právo měnit pravidla protokolu. Metoda nám pomáhá nahradit neurčité „oni rozhodli“ konkrétnějšími otázkami o pravomocích, pobídkách a skutečném jednání. [3] [4] [5] [6]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Praxeology, Human Action, Knowledge Problem, Spontaneous Order, Subjective Value Theory, Bitcoin. Opačným směrem na něj odkazují také Praxeology, Human Action, Spontaneous Order.