Spontaneous Order

Majitelka kavárny chce obsloužit ranní zákazníky, pražírna prodat kávu a dopravce využít svou trasu. Jejich záměry jsou skutečné. Přesto žádný z nich nemusel navrhnout celou síť, díky níž káva doputovala až na stůl. Adam Ferguson upozorňoval, že lidé sledováním blízkých cílů vytvářejí i instituce, jejichž pozdější podobu nečekali. Instituce v tomto smyslu zahrnují i pravidla vlastnictví a ustálené zvyklosti soužití. Slovo spontánní tedy nepopírá plánování jednotlivých lidí; popisuje vztah jejich kroků k celku, který z nich vyroste. [1]

Uvnitř kavárny majitelka rozděluje směny a určuje nabídku. V Hayekově rozlišení jde o organizaci: lidé plní konkrétní úkoly podle společného vedení. Vztahy s pražírnami, zákazníky a dalšími podniky však sahají za její pravomoc. Každý upravuje vlastní plán podle ostatních. Řízená kavárna proto může být součástí širšího spontánního řádu. Není v tom rozpor; díváme se na dvě různé úrovně téhož dění. [2]

Dohoda o zaplacení dodávky umožní oběma stranám něco očekávat. Obecná pravidla vlastnictví a smluv však sama neurčují, která kavárna si objedná jakou kávu ani komu ji prodá. Hayek tento rámec odlišuje od příkazu přidělujícího konkrétní úkol. Pravidla mohou lidé záměrně udržovat a zlepšovat, zatímco jednotlivé obchodní vztahy vznikají mezi účastníky. Spontánní řád proto nelze zaměnit s bezprávím nebo s představou, že stačí odstranit všechna omezení. [2]

Představme si, že zdraží určitý druh kávy. Kavárna může změnit směs, omezit plýtvání nebo hledat jinou nabídku. Nemusí přitom znát každou příčinu změny na opačném konci dodavatelského řetězce. Takový příklad ukazuje, jak mohou ceny přenášet část rozptýlených znalostí, jimiž se zabývá Knowledge Problem. Samotné zdražení ale nedokazuje, že všechno proběhne hladce. Záleží i na dostupných náhradách, smlouvách a na tom, zda se lidé o změně včas dozvědí. [3]

Když dodavatel nesplní dohodu, spor může řešit soud. Ten má své postupy a rozdělené úkoly; není spontánní ve stejném smyslu jako širší síť směny. Hayek připouští, že prosazování obecných pravidel vyžaduje organizované úsilí. Stejně tak mají vlastní vedení dopravní firmy či pražírny. Podstatné je ptát se, co jejich plán skutečně řídí a které vztahy už vznikají mimo něj. Existence organizace sama širší spontánní souhru nevyvrací. [2]

Zvyk se může rozšířit, přestože některým lidem škodí. Také Ferguson při popisu nezamýšlených důsledků mluvil o podřízenosti a moci, ne pouze o užitečných institucích. Chceme-li posoudit výsledek, musíme se zvlášť ptát, komu pomohl, komu uškodil a podle čeho jej hodnotíme. Původ instituce není důkaz její spravedlnosti ani účinnosti. Označení spontánní vysvětluje způsob vzniku; nezastupuje posouzení následků. [1] [2]

Když dnes vidíme fungující síť kaváren a dodavatelů, snadno si domyslíme úhledný příběh jejího vzniku. Ferguson varoval před připisováním složitých institucí jedinému zakladateli. Stejně málo ale vysvětlí věta, že všechno vzniklo samo. V našem příkladu bychom potřebovali doklady o objednávkách, změnách pravidel, napodobování úspěšných postupů i neúspěšných pokusech. Hayekova otázka učení připomíná, že pozdější soulad plánů ještě neukazuje, jak k němu lidé dospěli. [1] [4]

Bitcoin vznikl z vědomého návrhu a napsaného softwaru. Protokol zde znamená technická pravidla, podle kterých síť zpracovává a ověřuje transakce. Jeho pravidla tedy nejsou příkladem něčeho, co nikdo nevytvořil. Rozhodnutí lidí, zda jej přijmou, jaké služby vybudují nebo s kým budou obchodovat, však netvoří jeden společný podnikatelský plán. Rozlišení spontánního řádu pomáhá oddělit návrh protokolu od jeho přijetí a dalšího používání. Ani zde nemizí konkrétní firmy, vývojáři nebo pravidla. Jen nelze jejich jednotlivé záměry automaticky připsat všem lidem a organizacím okolo Bitcoinu. [2] [3] [5]