Price Controls

Představ si cenové pravidlo jako hranici, kterou obchod nesmí překročit určitým směrem. Strop omezuje cenu shora: prodávající nesmí požadovat více. Podlaha ji omezuje zdola: nesmí prodávat pod stanovenou částkou. Jsou to opačné nástroje, i když oba mají někomu pomoci. Pro Annu je důležitý strop nájemného; pro výrobce může být důležitá minimální prodejní cena. Z názvu opatření ale ještě nepoznáme jeho skutečný účinek. [1]

Nejdřív potřebujeme srovnání s cenou, která by se vytvořila bez omezení. V jednoduchém konkurenčním modelu je rovnovážná cena ta, při níž se poptávané množství rovná nabízenému. Strop nad ní ani podlaha pod ní aktuální obchod neomezí. Předpis přesto může platit; jen zatím nenutí účastníky měnit cenu. Když se podmínky trhu změní, může hranice začít skutečně omezovat. Proto nestačí zjistit, že nějaká regulace existuje. [1]

Při stropu, který cenu skutečně omezuje pod rovnovážnou úrovní, chtějí v tomto modelu kupující více, než prodávající nabízejí: vzniká nedostatek. U podlahy nad rovnováhou je směr opačný: nabízené množství převyšuje to, které chtějí zákazníci koupit. Porovnáváme vždy obě množství při téže regulované ceně. Tím zjistíme mezeru mezi plány lidí, ne automaticky počet skutečně uskutečněných obchodů. Jde o výklad modelu; skutečný trh může vyžadovat další podmínky a data. [1]

Použijme vlastní příklad: při cenové podlaze chtějí výrobci prodat 120 jednotek, ale zákazníci koupit jen 80. Převis nabídky je 40 jednotek. Vyšší povolená minimální cena tedy sama nezajistí, že se prodá všechno nabízené zboží. Pokud by zbytek koupil stát, šlo by o další opatření s vlastním financováním. Náš příklad takový automatický výkup neobsahuje. Odděluj proto ochotu prodávat od uskutečněného prodeje. Tržba vzniká prodejem; hodnota zboží, které ještě leží ve skladu, jí sama o sobě není. [1]

Vraťme se k Anně a Petrovi. Nízká povolená cena sama nevybírá, komu připadne nedostatkový byt. V Misesově příkladu mléka vstupují do hry fronty a příděly, tedy pravidla určující, kdo smí získat jaké množství; obecnější otázkou je způsob rozdělení zboží mezi zájemce. Člověk může zaplatit méně peněz, ale více času hledáním nebo čekáním. Jiný se k produktu vůbec nedostane. To nepopírá výhodu těch, kteří nakoupí levněji, ale ukazuje, proč samotná cenovka nepopisuje zkušenost všech. [2]

Reakce prodávajících nemusí spočívat jen v okamžitém množství nabídky. U nájemního bydlení OpenStax popisuje možné omezení údržby nebo převod bytů k jinému způsobu užívání. Byt může přejít do vlastnického bydlení a přestat být nabízen k pronájmu, aniž by budova fyzicky zmizela. Pro Petra je rozhodující nabídka nájemních bytů, ne jen počet stojících domů. Kvalita, způsob využití a čas reakce proto patří k hodnocení stejně jako cena. [1]

Rebecca Diamond, Tim McQuade a Franklin Qian ve studii z roku 2019 zkoumali rozšíření nájemní regulace v San Francisku v roce 1994. Zjistili menší vytlačování stávajících nájemníků z města, ale také pokles nájemní nabídky dotčených pronajímatelů o 15 %, mimo jiné prodejem bytů lidem pro vlastní bydlení a přestavbami. Toto číslo se týká zkoumaných pronajímatelů, nikoli automaticky všech bytů ve městě. Je to výsledek konkrétní změny pravidel, ne univerzální sazba dopadu každé regulace. [3]

Nájemnice chráněná regulací může získat větší jistotu, zatímco nový zájemce narazí na horší dostupnost. Při hodnocení je proto užitečné oddělit skupiny lidí, krátkodobé a dlouhodobé účinky i srovnání s tím, co by nastalo bez opatření. Studie není náhradou za toto rozlišení, ale zdrojem důkazů pro konkrétní případ. A když téma potkáš v debatě o Bitcoinu, rozlišuj pravidla vzniku nových bitcoinů od regulace ceny při jejich nákupu či prodeji. Nejde o stejnou otázku. [3]