Interventionism v Misesově pojetí znamená zásahy veřejné moci, které příkazy či zákazy mění některá rozhodnutí na trhu, ale tržní systém jako celek ponechávají v provozu. Není to označení každé činnosti státu. Smyslem zdejšího výkladu je rozumět konkrétnímu mechanismu a jeho následkům, nikoli dát všem opatřením společnou politickou nálepku.
Když policie ochrání Evin obchod před loupeží, Mises to odlišuje od příkazu určujícího cenu mléka. V prvním případě chrání vlastnictví; ve druhém mění podmínky, za kterých smí Eva prodávat. Takto úzce používá pojem Interventionism. V běžné debatě může mít slovo „zásah“ mnohem širší význam. Bez tohoto rozlišení by se lidé mohli přít o roli státu, a přitom každý mluvit o něčem jiném. [1]
Eva stále objednává zboží, platí zaměstnance a rozhoduje, co ještě nabídne. Zákazníci zase volí mezi obchody a výrobky. Jedno omezení tedy neznamená, že úřad sestavil plán celé ekonomiky. Právě souběh regulovaného rozhodnutí s dalšími tržními rozhodnutími je důležitý: cena mléka se může řídit příkazem, zatímco náklady na dopravu a jiné možnosti výdělku se dál mění. Opatření působí uvnitř této sítě vztahů. [1]
Představme si opačný krajní případ. Eva má obchod stále napsaný na sebe, ale úřad jí závazně určuje veškeré zboží, dodavatele, ceny i pracovníky. Nápis „soukromý obchod“ pak sám nevystihuje, kdo jej řídí. Mises odděluje takové úplné řízení od jednotlivých zásahů do fungujícího trhu. Nejde jen o vlastnickou listinu: podstatný je skutečný rozsah rozhodování, který majitelce zůstal. [1]
Misesův příklad začíná snahou zpřístupnit mléko rodinám. Předpokládá vynucovaný cenový strop pod cenou, která by jinak na trhu vznikla. Za nižší cenu chtějí zákazníci koupit více, zatímco části výrobců se prodej přestane vyplácet a nabídku omezí. Dostupná cenovka a dostupné zboží se tak mohou rozejít. Podmínky jsou zásadní: strop nad dosavadní tržní cenou by sám o sobě tento popsaný mechanismus nespustil. [3]
Použijme vlastní početní ilustraci. Při stanovené ceně chtějí zákazníci koupit 90 jednotek mléka, ale prodejci nabízejí 70. Rozdíl je 20 jednotek. Tolik mléka při této ceně chybí k uspokojení poptávky. Z tohoto rozdílu ale nepoznáme, kolik jednotlivých lidí odejde s prázdnou. O rozdělení dostupného mléka může rozhodnout fronta nebo přídělový systém, tedy předem stanovená pravidla, komu připadne jaké množství. Čísla nejsou historickým měřením ani Misesovým výpočtem. Pomáhají jen ukázat, proč nižší cena sama nezaručuje, že každý nakoupí. [3]
Když vláda vidí omezenou nabídku, může původní opatření změnit nebo zrušit. Mises sleduje jinou cestu: vláda chce cenový strop zachovat, a proto zkusí snížit náklady výrobců regulací ceny krmiva. Tím zasáhne další trh, jehož účastníci opět reagují. Jde o podmíněné řetězení rozhodnutí, ne o důkaz, že každé pravidlo automaticky vede k úplnému plánování. Pro skutečný případ musíme zjistit, jakou cestu úřady opravdu zvolily. [3]
Jinou možností je podpořit výrobce dotací, tedy platbou z veřejných prostředků. Mises ji porovnává s ochranou dovozním clem: clem se zatíží dovážené zboží a náklady ochrany se mohou projevit v cenách pro zákazníky. U dotace placené z daní nese účet daňový poplatník. Tyto cesty nejsou ve všem stejné, ale ani jedna nevytváří práci, půdu a vybavení zdarma. Při hodnocení se proto ptej, kdo získává pomoc, kdo ji financuje a co jiného by šlo se zdroji udělat. [2]
Cíl, prostředek a výsledek jsou odlišné věci. Přání, aby rodiny měly mléko, samo nedokazuje účinnost cenového stropu; kritika stropu zase sama neznamená odmítnutí pomoci rodinám. Mises rozlišuje vhodnost prostředku a hodnocení cíle. Na skutečném trhu potřebujeme znát podmínky, dopady i dostupné alternativy. Stejnou otázku lze klást u opatření kolem Bitcoinu: komu ukládají jakou povinnost a jak mohou lidé reagovat? Samotný název technologie ani politiky odpověď nenahradí. [2]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Price Controls, Economic Calculation, Human Action, Opportunity Cost, Bitcoin. Opačným směrem na něj odkazují také Price Controls.