Opportunity Cost je hodnota nejlepší uskutečnitelné možnosti, které se vzdáváme ve prospěch jiné. Česky mluvíme o nákladech obětované příležitosti. Může jít o nevyužitý příjem, ale také o odpočinek nebo čas s blízkými. Pojem neříká, co si máme vybrat; pomáhá pochopit, mezi čím se skutečně rozhodujeme.
Anna dává přednost kurzu a hned za ním by zvolila výlet. Ten je tedy nejlepší obětovanou možností, i když existuje také nabídka práce. Pokud by výlet a směnu nedokázala vměstnat do stejného času, nesčítá jejich přínosy, jako by přišla o obojí najednou. Vzdělávací materiál amerického Fedu vymezuje náklad právě nejvýše hodnocenou opuštěnou alternativou. Pro jiného člověka by na druhém místě mohla být směna. [3]
Kdyby pořadatel vstupné odpustil, Anna by ušetřila peníze, ne sobotní čas. Stále by si vybírala mezi účastí a jiným programem. Ludwig von Mises spojuje náklad s hodnotou uspokojení, kterého se člověk vzdává. To neznamená, že každá hodina má cenovku podle mzdy. Odpočinek po náročném týdnu může být pro Annu důležitější než další výdělek; pro někoho jiného to může být obráceně. [1]
V našem příkladu Anna nabídku směny dostala. Kdyby však zaměstnavatel žádnou práci nenabízel, nemohla by si automaticky připsat ušlou mzdu jen podle běžné hodinové sazby. James Buchanan váže náklad na konkrétní rozhodování. Užitečné je proto nejdřív vyjasnit čas, dopravu a další omezení. Někdy lze činnosti spojit, jindy se vylučují. Právě to určuje, jaké celé možnosti porovnáváme. [2]
Před kurzem Anna onemocní a zvažuje, zda zůstat doma. Jestli vstupné nelze získat zpět ani převést na jiného účastníka, samotná minulá platba se účastí nevrátí. Teď porovnává přínos účasti s odpočinkem a dalšími současnými možnostmi. To je příklad oddělení nevratného výdaje od nové volby. Pokud naopak může získat vratku nebo místo prodat, jde o možnost dostupnou dnes a do srovnání patří. [2]
Anna očekává, že se na kurzu naučí opravit své kolo. Později může zjistit, že výuka byla slabší, než doufala. Tím se mění její pohled na výsledek, ne informace, které měla předem. Buchanan zdůrazňuje očekávání v okamžiku volby. Má proto smysl oddělit otázku, zda rozhodovala rozumně podle tehdejších možností, od otázky, jak to nakonec dopadlo. Zklamání samo nedokazuje, že budoucnost mohla znát. [2]
Po kurzu Anna zvažuje dílnu ve vlastní místnosti. Pokud by ji skutečně mohla pronajmout, vzdává se tím dostupného příjmu z pronájmu po odečtení souvisejících výdajů. Pro peněžní srovnání může tento příjem uvést vedle nových výdajů dílny. Nesmí však tentýž ušlý nájem znovu přičíst jako další samostatný náklad pod jiným názvem. Příklad ukazuje, proč je nutné srovnávat celé alternativy na stejném základě a odlišovat peníze zaplacené od peněz, které nepřijdou. [2]
Potvrzení o zaplacení kurzu ukáže, kolik Anna zaplatila. Nezměří ale, jak moc si cení výletu nebo radosti z vlastní dílny. Mises i Buchanan odlišují osobní hodnocení od pouhého peněžního záznamu. Související Ordinal Utility vysvětluje, že možnosti můžeme seřadit podle přednosti, aniž bychom spokojenost měřili v jednotkách. Peněžní rozpočet je užitečný; není však úplným popisem toho, proč člověk jednu cestu upřednostní. [1] [2]
Když Anna použije část peněz na Bitcoin, nemůže tou samou částkou současně zaplatit kurz nebo ji ponechat jako hotovostní rezervu. To je použití pojmu, nikoli návod, kterou možnost zvolit. Každou variantu je třeba chápat včetně časového horizontu, rizika, nákladů a dostupnosti prostředků. To, že cena později vzrostla, neznamená, že to Anna při rozhodování mohla vědět. Opportunity Cost se ptá, čeho se vzdáváme, ne zda už předem známe vítěznou volbu. [1] [2]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Ordinal Utility, Subjective Value Theory, Economic Calculation, Capital Goods, Time Preference, Bitcoin. Opačným směrem na něj odkazují také Praxeology, Subjective Value Theory, Marginal Utility, Ordinal Utility.