Carl Menger

Než Carl Menger vydal v roce 1871 Grundsätze der Volkswirtschaftslehre, psal pro Wiener Zeitung přehledy o trzích. Otázky cen tak poznával i při práci s jejich každodenním pohybem. Později působil jako profesor na Vídeňské univerzitě. Jeho kniha stojí na začátku rakouské ekonomické školy, nikoli na konci všech jejích pozdějších sporů. Při hledání jeho textů dej pozor na podobné jméno: syn Karl Menger byl matematik. Nejde o jiný zápis jména téhož autora. [1]

Představ si truhláře, který týdny vyráběl skříň, ale zájemci se nevejde do bytu. Vynaložené úsilí samo kupujícího nepřesvědčí. Menger se ptá, kterou potřebu člověk díky dané věci uspokojí a jak je pro něj důležitá. Od toho se odvíjí hodnota, kterou věci přisuzuje. Důležité je také dostupné množství: další stejná skříň nemusí řešit stejně naléhavou potřebu jako ta první. Tomuto pohledu říkáme subjektivní teorie hodnoty. Neznamená, že si můžeme libovolně poručit tržní cenu; znamená, že ocenění začíná u lidí a jejich situace, ne u počtu hodin na výrobním výkazu. [2]

Zákazník utiší hlad chlebem. Mouka ani pekařská pec mu stejnou službu přímo neposkytnou, ale pomáhají chléb vyrobit. V ekonomii se takovým prostředkům k uspokojování potřeb říká statky. Menger je rozlišuje podle řádů: řád označuje místo na cestě k uspokojení potřeby. Vyšší řád neznamená lepší kvalitu. Záleží na použití; palivo může přímo zahřívat místnost nebo sloužit při pečení. A prostředky musí být použitelné společně: samotná mouka bez ostatních potřebných vstupů na chléb nestačí. Smysl výroby tak sledujeme od potřeb lidí zpět k tomu, co je umožňuje uspokojit. [2]

Zkus prodat málo používaný nábytek ještě dnes za cenu, kterou jsi za něj zaplatil. Možná najdeš zájemce, který ale požaduje slevu. Při delším čekání bys mohl získat lepší nabídku. Tak lze přiblížit prodejnost, kterou Menger rozebíral v článku On the Origin of Money z roku 1892. Nejde jen o to, zda má věc nějakou hodnotu. Jde i o množství, místo, čas a cenu, za kterou ji lze směnit. Snadno prodejné zboží není zárukou prodeje za libovolnou částku, kterou si jeho vlastník přeje. [3]

V našem příkladu chce truhlář chleba, ale pekař právě nepotřebuje skříň. Přímá výměna se zasekne. Truhlář přesto může přijmout jinou věc, o níž ví, že ji pekař a další obchodníci ochotně berou. Nepotřebuje ji spotřebovat; potřebuje se přes ni dostat k tomu, co chce. To je nepřímá směna. Menger popisuje, jak se lidé tuto výhodu učí využívat a napodobují úspěšné postupy ostatních. Obecně přijímaný prostředek směny tak může vyrůst z jednotlivých obchodů bez předchozí dohody všech účastníků. [3]

Z tohoto vysvětlení neplyne, že Menger popíral každou roli státu. Odlišoval vznik peněz od pozdějšího právního uznání, pravidel ražby mincí a kontroly jejich hmotnosti či ryzosti. Ryzost říká, jaký podíl mince tvoří drahý kov. Připouštěl také zavedení prostředku směny zákonem; nepovažoval je však za jediný ani původní způsob vzniku peněz. Jeho argument proto nelze zkrátit na tvrzení, že všechno, čeho se dotkne stát, přestává být penězi. Ptá se, jak se přijímání rozšířilo a co pravidla změnila později. Konkrétní historický případ stále potřebuje vlastní důkazy. [3]

V knize Untersuchungen z roku 1883 Menger obhajoval teoretické zkoumání ve sporu s německou historickou školou. Pro čtenáře lze rozdíl přiblížit takto: záznam cen ukáže, co se stalo; teorie se snaží vysvětlit vztahy, které za pozorovaným děním hledáme. Tento spor patří do své doby. Není správné z jedné Mengerovy pozice automaticky odvozovat všechny metody, které později používali jiní rakouští ekonomové. Sdílený název školy neznamená, že její členové psali stejnou knihu. [1]

Carl Menger zemřel roku 1921, takže Bitcoin neznal a nevyjádřil se k němu. Dnes můžeme jeho otázky použít sami: k čemu je určitý prostředek lidem užitečný, kdo jej přijímá a jak snadno jej lze dál směnit? To už je naše současná interpretace. Ani vysoké výrobní náklady, ani pouhá vzácnost samy nezaručují poptávku. Mengerovy texty tak nabízejí způsob, jak o hodnotě a směně přemýšlet, nikoli historické schválení konkrétního digitálního aktiva nebo předpověď jeho budoucí ceny. [1] [2] [3]