Eugen von Böhm-Bawerk

Böhm-Bawerk se narodil v Brně, vyučoval v Innsbrucku a několikrát zastával funkci ministra financí. Od roku 1904 působil jako profesor ve Vídni. Tyto role pomáhají zasadit jeho dílo do kontextu: byl teoretikem i člověkem veřejné správy. Samy o sobě však nedokazují pravdivost jeho ekonomických argumentů. Při čtení proto odděluj otázku, kdo autor byl, od otázky, zda jeho vysvětlení času, kapitálu a úroku skutečně obstojí. [1]

V Positive Theory of Capital uvádí tři důvody. Člověk může být dnes hůře zásoben než v budoucnu, takže dostupné prostředky potřebuje naléhavěji. Může také podceňovat budoucí užitek, protože mu vzdálenější potřeby připadají méně důležité. A prostředky dostupné už dnes mohou umožnit delší výrobní postup, který přinese více výsledků. To jsou různé argumenty: nouze, způsob hodnocení budoucnosti a výrobní možnost. Böhm-Bawerk je skládá do své teorie; nepředkládá tím vzorec, do kterého dosadíme tři čísla a zjistíme sazbu současného úvěru. [2]

Autor ukazuje příklad, v němž první dva důvody společně dávají statkům dostupným dnes, tedy věcem, které už můžeme použít, výhodu 30 % a výrobní možnost výhodu 25 %. Výsledek není 55 %, ale v tomto příkladu 30 %. Důvod je prostý: stejné prostředky nemůžeš současně celé spotřebovat dnes a celé vložit do výroby pro budoucnost. Jde o alternativní použití. První dva faktory se v jeho výkladu mohou spojovat, ale výrobní výhoda se k nim nepřidává jako další nezávislá odměna. Příklad učí srovnávat možnosti, ne dvakrát započítat tentýž zdroj. [2]

Vraťme se do naší dílny. Pokud lidé místo okamžité výroby začnou stavět stroj, výsledek může přijít až později. Přesto potřebují jídlo a další prostředky už během práce. Böhm-Bawerk proto zdůrazňuje dostupnost přítomných statků: umožňují překlenout dobu do dokončení výrobku. Výrobní oklika znamená použití mezikroků, které mohou být účinnější, ne pouhé nicnedělání. Když projekt jen protáhneme v kalendáři, lepší výsledek tím nevznikne. Musí existovat výhodnější postup i prostředky, které umožní jej dokončit. [3]

Ve sporu s J. B. Clarkem rozlišoval dvě věci: celou historii výroby počítanou od nejstaršího vstupu a průměrnou dobu od postupného využití práce či půdy ve výrobě až k hotovému výrobku pro spotřebitele. Představ si náš zjednodušený příklad: jeden stejně velký pracovní vstup proběhne 10 měsíců před dokončením a druhý 2 měsíce před ním. Průměr čekání těchto vstupů je 6 měsíců. Není to stáří nejstaršího nástroje ani automaticky délka celé historie výroby. Příklad objasňuje rozdíl v měření; není úplným modelem skutečného podniku. [3]

Stroj může umožnit více výrobků za stejný počet pracovních dnů. To je technická produktivita. Investor se ale ptá také na cenu výsledku, vložené prostředky a dobu jejich vázání. Stejný celkový zisk dosažený později není stejný roční procentní výnos. V odpovědi Clarkovi Böhm-Bawerk upozorňuje právě na tuto záměnu dvou významů produktivity. Delší postup může přinést technickou výhodu, kterou vyrovnají vyšší úrokové náklady za delší čas. Nelze tedy přeskočit od „vyrobíme více“ rovnou k „investice bude výnosnější“. [3]

Böhm-Bawerk výslovně odmítl výklad, podle kterého je jeho úrok odměnou za bolestivé odříkání. Zámožný člověk může vložit prostředky do výroby a dál pohodlně žít; jeho teorie nepředpokládá hladovění investora. Rozhodující má být rozdíl v ocenění dnešních a budoucích statků a možnost použít dnešní prostředky dříve. Tím také odděluje ekonomické vysvětlení od morálního soudu, zda si někdo příjem zaslouží svou námahou. Z toho, že výroba trvá, nelze odvodit, že každý příjemce úroku musel osobně strádat. [3]

Böhm-Bawerk zemřel roku 1914, dlouho před vznikem Bitcoinu. V dnešní debatě můžeme jeho pojmy použít, ale závěr pak patří nám. U nabídky výnosu se ptej, do čeho jsou prostředky skutečně zapojené, jak dlouho budou vázané a zda se slibovaný výsledek vůbec dostaví. Samotné držení bitcoinů není totožné s financováním výrobní okliky; půjčení jiné straně zase přináší otázku jejího závazku a schopnosti splatit. Historická teorie pomáhá otázky uspořádat, ale nepotvrzuje bezpečnost žádného dnešního produktu. [1] [3]