Roundabout Production

Představ si dům kousek od pramene. Kdykoli máš žízeň, můžeš tam dojít a napít se z dlaní. Nebo nejprve vyrobíš vědro a vodu si přineseš domů. Další možností je vybudovat přívod: zpočátku přibude práce, později odpadne nošení vody. Na podobném příkladu Böhm-Bawerk vysvětloval výrobní okliku. Cílem zůstává dostupná voda; vědro a přívod jsou prostředky, které k ní pomáhají. Na jednu návštěvu ovšem může být stavba přívodu zbytečná. [1]

Předností přívodu není to, že jeho stavba dlouho trvala. Předností je voda u domu. Kdybys jen odložil cestu k prameni, žádné zlepšení by nevzniklo. Böhm-Bawerk ukazuje, jak nástroje rozšiřují výrobní možnosti; Mises upozorňuje na volbu mezi různě vzdálenými výsledky. Z toho neplyne, že složitější projekt je vždy lepší. Potřebujeme vědět, co navíc umožní a čeho se kvůli němu vzdáme. [1] [2]

Během stavby přívodu potřebuješ dál jíst, pít a mít čím pracovat. Pokud všechny síly věnuješ stavbě bez zásob nebo pomoci druhých, můžeš skončit dřív, než voda začne téct. Mises tím vysvětluje význam úspor: odložená spotřeba uvolňuje prostředky pro práci, jejíž výsledek přijde později. V běžné firmě se to projeví jako potřeba peněz na mzdy a materiál. Samotné peníze ale nenahradí chybějící jídlo, pracovníky nebo potrubí. [3]

Hotový přívod vypadá výhodně, když sledujeme jen okamžik, kdy stačí otočit kohoutkem. Spravedlivé srovnání s vědrem zahrne také stavbu, opravy a dobu, po kterou bude přívod sloužit. Mises rozlišuje čas do dokončení výrobku od doby jeho používání. V našem příkladu může být stejná stavba rozumná pro dlouhodobé bydlení a nevýhodná před brzkým stěhováním. Technicky fungující zařízení se nemusí vyplatit každému. [2]

Ani kvalitní trubky nepomohou, pokud vyschne pramen nebo je nelze spojit. Potřebujeme souhru věcí, které se k sobě hodí. Ekonom Ludwig Lachmann tento vztah označuje jako komplementaritu: výrobní prostředky se při určitém použití doplňují. Totéž platí pro dílnu, kde nový stroj potřebuje vhodné napájení, obsluhu i materiál. O výsledku rozhoduje funkční celek, nejen cena nebo kvalita jeho nejdražší části. [5]

Voda dostupná s menší námahou je technický přínos. Úrok za půjčku na stavbu je jiná otázka. Mises odmítá vysvětlovat úrok jen vyšším výkonem nástrojů. V jeho teorii je zásadní časová preference: jak člověk hodnotí uspokojení potřeby dříve oproti později. Jde o konkrétní ekonomické vysvětlení, ne o vzorec pro sazbu úvěru. Z většího množství vody ani z delší stavby samotných úrokovou sazbu nevyčteme. [4]

Co když se během stavby ukáže, že se domácnost bude stěhovat? Dosavadní práce už se nevrátí, ale nemusíme kvůli ní automaticky dokončit zbytek. Část materiálu možná využijeme jinde, část prodáme. Lachmann popisuje, jak změna okolností nutí hledat pro vybavení jiné využití, někdy horší než původní. Rozhodující je, co přinese další práce od této chvíle. Už vynaložené úsilí samo nezaručí, že pokračování dává smysl. [5]

Představ si tým, který vyvíjí peněženku pro Bitcoin. Jejich program má lidem pomáhat s přijímáním a odesíláním plateb a zobrazovat jejich zůstatek. Než ji někdo použije, musí vzniknout program a projít ověřováním. Je to současná ilustrace přípravy prostředku pro pozdější službu, nikoli příklad převzatý z historických knih. Uživatelům tato práce pomůže jen tehdy, když výsledná peněženka opravdu řeší jejich potřeby a má zajištěnou údržbu. Dlouhý vývoj sám nedokazuje kvalitu ani budoucí zisk; důležité je, co vznikne a zda to najde využití. [2] [5] [6]