Commodity Money jsou peníze tvořené samotnou komoditou, která má i nepeněžní využití. Komodita je zde věc, se kterou lze obchodovat, například zlato nebo stříbro. Nestačí ale, že je předmět vzácný a lze ho prodat: musí skutečně sloužit jako prostředek směny. Kov v ruce navíc není totéž co dokument slibující jeho vydání.
Zlatník kupuje zlato, aby z něj vyrobil prsten. Obchodník v našem příkladu ho přijímá jako platbu, protože s ním chce nakoupit další zboží. Materiál může být stejný, jeho role je jiná. Mises právě použití komodity jako peněz odlišuje od jiných forem peněz. Samotné chemické složení tedy nestačí. Ani zlatý předmět uložený doma ještě nedokazuje, že v daném prostředí zlato běžně funguje jako peníze. [1]
Obchodník nemusí mít o zlatý prsten vůbec zájem. Stačí, že věří ve snazší další směnu. Carl Menger vysvětluje, proč člověk přijme statek, který nepotřebuje sám spotřebovat, pokud mu pomůže získat to, co opravdu chce. V našem příkladu tak zlato propojí prodej látky s pozdějším nákupem potravin. To ukazuje smysl nepřímé směny; konkrétní historii přijetí peněz v jednotlivých společnostech je třeba doložit zvlášť. [2]
Zlato lze použít i jinak než k placení. To však neznamená, že má navždy stejnou kupní sílu, tedy schopnost koupit určité množství věcí. Mises odmítá zjednodušenou představu ceny pevně dané samotným materiálem. Řekne-li někdo „vnitřní hodnota“, ptej se, co tím myslí. Použití ve šperku vysvětluje jeden důvod zájmu o kov, ne kolik chleba za něj obchodník nabídne dnes nebo příští rok. [1]
Vezměme vlastní jednoduchý příklad: kus kovu váží 10 g a má ryzost 900/1000. Obsahuje tedy 9 g čistého kovu; zbytek tvoří jiné složky. Ryzost říká, jakou část hmotnosti tvoří daný kov. Výpočet ale neověřuje pravost předmětu ani jeho cenu. LBMA, organizace stanovující standardy pro trh s drahými kovy, v pravidlech pro velkoobchodní slitky odděluje vážení a údaje o ryzosti. Good Delivery je název standardu pro tyto slitky. Náš malý příklad jeho požadavky nepopisuje; pomáhá jen odlišit dva údaje, které si lidé často pletou. [3]
Převážet kov může být nepraktické. Bank of England popisuje, jak začala obíhat potvrzení na uložené zlaté mince a později bankovky směnitelné za zlato. Místo kovu pak předáváš nárok na jeho vydání: kdo potvrzení přijme, spoléhá na to, že mu vydavatel kov skutečně vydá. I při plném krytí musíš znát podmínky a spoléhat na jejich splnění. Proto odlišujeme samotnou komoditu od pohledávky na ni. Stejná slíbená hmotnost neznamená stejný způsob držby. [4]
Zlatý standard upravuje vztah měnové jednotky ke zlatu a pravidla směnitelnosti. Je tedy měnovým uspořádáním, nikoli názvem pro každý zlatý předmět. Bank of England uvádí, že svou směnitelnost bankovek za zlato definitivně ukončila v roce 1931. To je údaj o konkrétní instituci a zemi, ne společný konec všech zlatých režimů. Lidé mohli zlato dál vlastnit a obchodovat s ním, aniž by tím obnovili zlatý standard. [4]
Zlato nelze vyrobit pouhým zápisem částky, jeho dostupné množství ale není neměnné. Těžba může přidat další kov; zároveň se mění zájem o jeho peněžní i jiné využití. Změnit se může i množství zboží, které za něj kupujeme. Komoditní základ proto sám nezaručuje stejné ceny. Bank of England upozorňuje na vliv změn množství komodity. Pro posouzení kupní síly nestačí vědět, že je kov vzácný. [4]
Bitcoin se ke zlatu často přirovnává kvůli vzácnosti. Jeho Whitepaper, dokument vysvětlující návrh systému, ale popisuje převody bitcoinů (BTC) a Proof of Work, výpočetní práci chránící historii transakcí, nikoli nárok na vydání kovu. Digitální jednotky nelze roztavit na šperk. To samo nerozhoduje o jejich peněžní užitečnosti; ukazuje to hranice přirovnání založeného na vlastnostech materiálu. Když někdo nazve BTC Commodity Money, měl by vysvětlit použitou definici. Náklady těžby samy tuto otázku nerozhodnou. [5] [1]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Regression Theorem, Bitcoin, Fiatové peníze, Medium of Exchange, Fiduciary Media. Opačným směrem na něj odkazují také Fiatové peníze, Denationalisation of Money, Free Banking, Carl Menger.