Regression Theorem je Misesova teorie návaznosti kupní síly peněz, tedy toho, co za ně lze získat. Očekávání účastníků vychází z předchozí kupní síly; když Mises tuto návaznost sleduje zpět, dochází až před první použití dané věci jako peněz. Podle něj už tehdy měla směnnou hodnotu díky jinému využití. Jde o argument jeho ekonomické teorie, nikoli statistickou regresi ani předpověď kurzu bitcoinu (BTC).
Představ si, že Eva prodá stůl. Peníze chce přijmout, protože za ně později koupí jídlo nebo zaplatí nájem. Jak ale ví, kolik požadovat? Mises odlišuje zkušenost s předchozími cenami, z níž Eva vychází, od nového ocenění, které teprve vzniká při směně. Nevysvětluje tak dnešní cenu toutéž dnešní cenou. Eva se dívá dopředu, ale nezačíná bez představy o tom, co peníze dosud umožňovaly. [1]
V našem příkladu stálo pečivo včera 10 jednotek a dnes stojí 12. Eva si podle staré ceny udělala rozpočet, teď ho musí upravit. Zkušenost jí pomohla pochopit částku, nezaručila jí stejný nákup. Změnit se mohla nabídka pečiva, poptávka nebo další okolnosti. Regression Theorem nevypočítá, o kolik se cena posune, a jednotlivou změnu nevysvětlí bez dalších údajů. [1]
Když se od včerejška vracíme stále dál, narazíme na otázku počátku. Mises ji uzavírá u statku, který měl směnnou hodnotu z nepeněžního použití ještě předtím, než začal sloužit jako prostředek směny. Představ si kov kupovaný na výrobu šperků: lidé ho oceňovali i bez úmyslu platit jím dál. To je názorná ukázka logiky argumentu, ne důkaz, že každý peněžní systém vznikl stejným historickým příběhem. Konkrétní počátek vyžaduje vlastní prameny. [1]
Související otázku řešil Carl Menger. V našem příkladu hrnčíř potřebuje boty, ale švec nechce hrnce. Hrnčíř může přijmout jiný statek, který snáze nabídne dál, a k botám se dostat přes něj. To je nepřímá směna: prostřední věc získává kvůli dalšímu obchodu. Menger vysvětluje výhodu tohoto postupu a jeho šíření. Regression Theorem se soustředí na navazující otázku, z čeho lidé při peněžním ocenění vycházejí. [2]
Podle Misese není pro rozlišení peněz dostačující, zda držíme kov, papír nebo pohledávku, tedy nárok na platbu. V Teorii peněz a úvěru rozlišuje komoditní peníze, úvěrové peníze a fiat peníze, ale trvá na skutečném používání při směně. Pro čtenáře z toho plyne praktická otázka: co s danou věcí lidé opravdu dělají? Nápis „peníze“ na nově vydaném žetonu sám neukáže, za co ho někdo přijme. [3]
Regression Theorem není požadavek, aby dnešní peníze zůstaly navždy směnitelné za kov. Mises popisuje i pokračující používání nároků po pozastavení jejich výplaty a peníze bez nepeněžního využití. Je proto rozdíl ptát se, jak vznikla první orientace v hodnotě, a proč lidé dané peníze přijímají nyní. Z původního způsobu vzniku nelze jednoduše odvodit povinnost dnešního komoditního krytí ani záruku dalšího přijetí. [1]
Bitcoin Whitepaper řeší jiný problém: jak převést BTC a zabránit tomu, aby byly stejné prostředky utraceny dvakrát. Satoshi Nakamoto popisuje digitální podpisy, jimiž lze matematicky ověřit oprávnění k platbě, historii transakcí a Proof of Work, tedy výpočetní práci pomáhající zabezpečit společnou historii. Úspěšně odeslaná transakce ale sama neprozradí, co příjemce poskytl na oplátku. Mohlo jít o zkoušku nebo dar. Technický záznam převodu proto není automaticky dokladem obchodního kurzu. [4]
Při použití Regression Theorem na Bitcoin odděl spuštění sítě, převod mezi adresami, nabídnutý kurz a uskutečněnou směnu. Neznamenají totéž. Kdo tvrdí, že konkrétní nepeněžní využití vysvětluje počáteční ocenění, měl by doložit účastníky, čas a jejich důvody. Samotné dnešní ocenění ani tehdejší spotřeba elektřiny to nedokazují. Teorie dává otázky pro rozbor; chybějící historické důkazy za nás nedoplní a budoucí cenu neslibuje. [4] [1]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Fiduciary Media, Fiatové peníze, Medium of Exchange, Ludwig von Mises, Bitcoin. Opačným směrem na něj odkazují také Commodity Money, Ludwig von Mises.