Rakouská ekonomická škola

Anna jde ráno na vlak a chce kávu. Pavel už kávu měl a další nechce. Stejný šálek proto pro každého znamená něco jiného. Právě to vyjadřuje subjektivní hodnota: věci posuzujeme podle toho, k čemu nám v dané chvíli mohou posloužit. Neznamená to, že lze přáním odstranit nedostatek nebo výrobní náklady. Znamená to, že samotný počet hodin strávených výrobou nezaručí zájem zákazníka. Když Anna kávu koupí, dává v tu chvíli šálku přednost před penězi, které za něj odevzdá. Prodávající naopak v tu chvíli dává přednost penězům před šálkem, který jí předává. Takto škola začíná vysvětlovat společenské dění přes jednání lidí, nikoli přes představu, že všichni chtějí totéž. [1]

První ranní káva může být pro Annu příjemná, pátá už zbytečná. Při nákupu nerozhoduje o hodnotě veškeré kávy na světě, ale o dalším šálku. Ekonomové tomu říkají mezní užitek (Marginal Utility): význam další jednotky při konkrétní zásobě a potřebách. Podobně lze chápat vodu a diamanty. Voda je pro život nezbytná, ale další sklenice u tekoucího kohoutku může mít malou cenu; v poušti bude situace jiná. Každá volba má také náklady obětované příležitosti (Opportunity Cost), tedy hodnotu nejlepší možnosti, které se vzdáme. Anna může za stejné peníze místo kávy koupit svačinu. Cena vzniká při střetu nabídek a poptávky, není přesným měřidlem lidského štěstí ani automatickým měřítkem spravedlnosti. [1] [15]

Majitelce kavárny zdraží kávová zrna. Nemusí znát každého pěstitele ani všechny důvody změny. Vyšší cena ji přesto přiměje omezit plýtvání, hledat jiného dodavatele nebo upravit nabídku. Friedrich Hayek v eseji z roku 1945 vysvětloval, že důležité znalosti jsou rozptýlené mezi mnoha lidmi: jeden ví o zásobách, jiný o místní poptávce, další o výrobní poruše. Ceny mohou část těchto změn předat ostatním a pomoci sladit jejich rozhodnutí. Nemusí přitom vypovědět, co přesně se stalo. A nejsou dokonalé: například škoda způsobená znečištěním nemusí být v ceně plně obsažena. Schopnost trhu předávat informace tedy neznamená, že každá cena zachytí všechny důsledky. [4]

Anna si všimne, že u ranního vlaku lidé stojí frontu, ale sousední kavárna otevírá až později. Vzniká možnost nabídnout něco, co zákazníkům chybí. Israel Kirzner zdůrazňoval právě takové podnikatelské objevování: člověk si všimne dosud nevyužité příležitosti a pokusí se ji uskutečnit. Zda to byl dobrý odhad, se ukáže až podle zájmu zákazníků a nákladů. Zisk ani ztráta nejsou předem zaručené. Otevření stánku vyžaduje vybavení, práci, povolení i ochotu nést nejistotu. Konkurence v tomto pohledu není jen seznam firem, které už existují, ale průběžné hledání a opravování podnikatelských plánů. [6]

Představme si nyní, že si Anna otevřela vlastní kavárnu. Chce-li ji rozšířit, musí pořídit kávovar a upravit prostor dříve, než od dalších zákazníků dostane zaplaceno. Mezi výdajem a výsledkem je čas. Eugen von Böhm-Bawerk se zabýval právě vztahem kapitálu, výroby a úroku. Kapitál tu nejsou jen peníze: kávovar, mlýnek a zásoby se hodí k určitým činnostem a nelze je bez nákladů změnit v cokoli jiného. Časová preference (Time Preference) vyjadřuje, jak člověk hodnotí možnost mít něco nyní oproti pozdějšímu získání. Tržní úrok však nelze vysvětlit pouze osobní trpělivostí; do sazby vstupují i riziko nesplacení, očekávání a podmínky financování. Samotné čekání ani spoření nezaručuje, že se podnikatelský plán povede. [2]

Kdyby Anna prodávala kávu jen výměnou za věci, které právě potřebuje, musela by hledat zákazníka s odpovídající nabídkou. S penězi takovou shodu hledat nemusí. Zákazník zaplatí a Anna si za utržené peníze může koupit potřebné věci jinde. Přijme je tedy proto, že je později pravděpodobně přijme někdo jiný. Carl Menger vysvětloval vznik peněz postupným rozšiřováním směny přes snadněji prodejné statky. Je to popis možného mechanismu, ne důkaz, že všechny měny vznikly stejnou cestou. Mince, právo, banky i státy historické peněžní systémy výrazně utvářely. Ludwig von Mises později zkoumal, jak očekávání dnešní kupní síly navazuje na předchozí zkušenost s cenami. Tyto otázky pomáhají uvažovat také o přijímání nové měny; samy ale nerozhodnou, kolik bude stát bitcoin. [8] [11]

Anna může v pronajatém prostoru otevřít kavárnu nebo pekárnu. Nestačí vědět, že obě technicky umí vybudovat. Potřebuje porovnat nájem, stroje, suroviny a očekávané tržby. Mises v roce 1920 tvrdil, že při zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a trhu s nimi zmizí jejich tržní ceny, a tím zásadní pomůcka pro takové peněžní porovnání. Tento problém se označuje jako ekonomická kalkulace. Nejde o tvrzení, že plánovač neumí sčítat, ale o otázku, odkud získá smysluplné ceny pro různé způsoby využití zdrojů. Hayek připojil problém znalostí, které se průběžně mění. Rozsah tohoto argumentu je důležitý: debata o celé plánované ekonomice není sama o sobě rozhodnutím o každé jednotlivé veřejné službě či regulaci. [3] [4]

Představme si, že levnější úvěry povzbudí mnoho podnikatelů k rozšiřování současně. Austrian Business Cycle Theory (ABCT), česky rakouská teorie hospodářského cyklu, tvrdí, že pokud takové úvěrové podmínky neodpovídají skutečným úsporám a dostupným zdrojům, mohou vzniknout plány, které nepůjde všechny dokončit tak, jak podnikatelé očekávali. V teorii se pro nesoulad investic používá výraz Malinvestment. Nejde jednoduše o jakoukoli ztrátovou firmu ani o pravidlo, že každý levný úvěr musí skončit krizí. Při hodnocení konkrétní recese je potřeba doložit tento mechanismus a porovnat jej s dalšími vysvětleními, například poruchou dodávek nebo finanční panikou. Z teorie nelze vyčíst datum příštího propadu. [12]

Název školy připomíná její počátky v rakouském prostředí. Menger vydal roku 1871 Zásady národohospodářství. Eugen von Böhm-Bawerk rozvíjel teorii kapitálu a úroku, Friedrich von Wieser otázky hodnoty a nákladů. Ludwig von Mises se věnoval penězům, hospodářské kalkulaci a lidskému jednání. Friedrich Hayek zkoumal znalosti a koordinaci a Israel Kirzner podnikatelské objevování. Nejde o školu v podobě jedné budovy ani o souhrn názorů všech dnešních rakouských ekonomů. Jde o myšlenkovou tradici, která se postupně rozvíjela a větvila. U konkrétního tvrzení proto pomůže vědět, kdo je napsal a na jakou otázku odpovídal. [1] [2] [6]

Uvnitř tradice existují rozdíly v názorech na banky, stát, nejistotu i způsob dokazování. Misesova praxeologie (Praxeology) klade důraz na logické závěry vyvozované z lidského jednání zaměřeného na určitý cíl. Hayek se soustředil také na omezené znalosti a varoval před předstíráním přesnosti, kterou složité společenské dění neumožňuje. Ludwig Lachmann a Murray Rothbard rozvíjeli další, vzájemně odlišné přístupy. Proto není vhodné z označení rakouská škola automaticky vyvozovat podporu jediného měnového systému nebo politického uspořádání. Subjektivní hodnotu či mezní rozhodování navíc používají také ekonomové mimo tuto tradici. Důležité jsou konkrétní argumenty, ne samotná nálepka. [9] [10] [13] [14]

Při čtení se ptejte, zda autor vysvětluje princip, navrhuje politiku, nebo tvrdí něco o konkrétní historické události. Poslední případ potřebuje i data a srovnání s alternativami. Studie Tsionase, Kollintzase a Konstantakopoulou z roku 2009 například uvádí podporu ABCT na datech z let 1980–2005. Jeden výsledek však nedokazuje všechny podoby teorie ani její platnost pro každou krizi. U Bitcoinu lze z této tradice využít otázky po vzácnosti, ochotě přijímat peníze, časovém plánování a konkurenci měn. Bezpečnost sítě, prudké změny ceny, ochranu klíčů i skutečné používání je přesto nutné posuzovat zvlášť. Rakouská škola může dát dobré otázky; budoucí cenu bitcoinu nám ale nepoví. [7] [9]