Portfolio Risk je riziko posuzované na úrovni společného portfolia vůči určenému cíli, měně a horizontu. Jednotlivé míry, například směrodatná odchylka a scénářová ztráta, zachycují různé vlastnosti a nelze je zaměňovat.
Portfolio Risk označuje riziko společného souboru investic vzhledem k určitému cíli a časovému horizontu. FINRA chápe riziko šířeji než kolísání ceny: podstatná je možnost nepříznivého finančního výsledku. Investor může potřebovat hotovost právě během poklesu nebo zjistit, že nominálně rostoucí majetek nestačí na zamýšlený výdaj. Proto je třeba určit měnu hodnocení, termín potřeby peněz a které závazky mají být pokryty. Ochota snášet pohyb ceny sama neznamená schopnost financovat další život bez nuceného prodeje. [1] [2]
Pro jednoduché portfolio bez vkladů, výběrů a průběžného obchodování je výnos za období váženým součtem výnosů jednotlivých aktiv. Váhy vycházejí z jejich hodnot na začátku tohoto období. V našem vlastním modelu mají dvě dlouhé pozice X a Y shodnou počáteční váhu; bez dluhu, krátkých pozic a nákladů tak platí rP = (rX + rY) / 2. Všechny výnosy musí používat stejnou měnu a období. Stejná peněžní váha však sama neznamená stejný příspěvek k riziku: rozhoduje také kolísání a společné chování aktiv. [3]
Směrodatná odchylka výnosu portfolia závisí na vahách i kovariancích, tedy na tom, jak se odchylky výnosů aktiv pohybují společně. Kladná souvislost omezuje vzájemné vyrovnávání pohybů; nižší souvislost může kolísání kombinace snížit. To není obecný slib omezení každé jednotlivé ztráty. Korelace navíc popisuje lineární závislost a nulová korelace obecně nedokazuje nezávislost. Vlastní příklad níže mění společné rozdělení výsledků při zachování jednotlivých rozdělení obou aktiv a přesně ukazuje, která míra rizika klesla. [4]
Různé pozice mohou sdílet stejného emitenta, sektor nebo geografickou oblast. Fond může navíc znovu držet akcii, kterou investor vlastní přímo, a úzce zaměřené fondy mohou mít podobné pozice. FINRA proto zdůrazňuje pohled na skutečná podkladová aktiva, nikoli pouze počet položek na výpisu. Koncentrace také vzniká postupně, když jedna složka roste rychleji než ostatní. Vlastní praktický důsledek: inventura portfolia má spojovat přímé i nepřímé expozice vůči stejnému zdroji ztráty a zaznamenat, kde nejsou podklady dostatečně průhledné. [5]
Účetní ocenění ještě neurčuje, kolik peněz lze získat prodejem v požadovaném čase. Obtížně prodejná aktiva mohou znamenat čekání nebo horší cenu. U zadluženého portfolia navíc záleží na podmínkách zajištění. Pravidlo FINRA pro americké maržové účty s cennými papíry upozorňuje na možnost nuceného prodeje, ztráty nad vloženou částku a zvýšení požadavků poskytovatele. Jde o tento konkrétní kontext, nikoli univerzální pravidla kryptoměnových burz. Při posuzování portfolia je proto nutné oddělit cenový scénář od dostupné hotovosti a smluvních požadavků financování. [1] [6]
Model potřebuje předpoklady o budoucích výnosech a jejich společném chování. Studie Boyda a spoluautorů výslovně řeší citlivost konstrukce portfolia na chyby odhadu výnosů a kovariancí. Vlastní metodický důsledek je zkoumat také odlišné předpoklady a nepříznivé scénáře, místo aby se jediný odhad vydával za skutečnou mez ztráty. Taková analýza má přiznat, co mění a co drží pevné. Není důvod bez důkazu tvrdit, že při každé krizi všechny korelace stejně vzrostou; stejně neoprávněné je předpokládat jejich neměnnost. [4]
V našem vlastním konečném pravděpodobnostním modelu klesne směrodatná odchylka výnosu portfolia mezi variantami A a B z 20% na přibližně 14.142136%. Nejhorší zahrnutý výnos ale v obou variantách zůstane -20%. Jde o dva různé popisy téhož rozdělení: průměrnou velikost odchylek od střední hodnoty a nejhorší z uvažovaných výsledků. Ani nejhorší zahrnutý scénář není automaticky nejhorší možná skutečnost. Zde nejde o historickou časovou řadu, takže z obrázku nepočítáme Max Drawdown ani dobu zotavení. [3]
Rozdílný vývoj cen postupně mění zastoupení jednotlivých pozic. Rebalancování vrací portfolio k určeným vahám pomocí obchodů nebo nových prostředků; samo neurčuje, zda byly původní váhy vhodné. Investor.gov popisuje tuto vazbu mezi růstem jednotlivých složek a změnou rizika, zatímco konstrukce portfolia v práci Boyda a spoluautorů zahrnuje také transakční náklady a omezení. Vlastní závěr: pravidla pro kontrolu vah, nákladů a likvidity musí patřit ke stejnému plánu. Pravidelné přeskupování pozic není zárukou výnosu ani ochrany před ztrátou. [2] [4]
Menší kolísání, stejná nejhorší modelová ztráta
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Risk of Ruin, Volatilita, Risk Management, Kelly Criterion, Max Drawdown. Opačným směrem na něj odkazují také Volatilita, Tracking error, Portfolio Rebalancing, Risk Management.
01Stačí vlastnit mnoho fondů, aby bylo portfolio rozložené?+
Ne. Fondy se mohou překrývat v podkladových aktivech nebo sdílet sektor a region. Rozložení se posuzuje podle skutečných expozic a jejich společného chování, nikoli pouze podle počtu názvů.
02Je směrodatná odchylka nejvyšší ztráta, kterou mohu utrpět?+
Ne. Měří rozptýlení výnosů kolem střední hodnoty v určeném modelu nebo souboru dat. Není limitem ztráty a sama nepopisuje nucený prodej ani dostupnost hotovosti. Také nejhorší výsledek omezené sady scénářů závisí na tom, co tato sada zahrnula.