Credit Expansion

Annina banka není jediný způsob, jak získat financování. Firma si může půjčit i vydáním dluhopisu, tedy příslibu splácet jeho držitelům. Banka pro mezinárodní platby (BIS) proto odlišuje úvěr domácích bank soukromému nefinančnímu sektoru od financování ze všech sledovaných zdrojů. Zvlášť rozlišuje domácnosti, nefinanční firmy a vládu. Zpráva, že úvěr roste, tak ještě neříká, zda si více půjčují rodiny na bydlení, firmy na vybavení, nebo stát. Nejdřív potřebujeme vědět, co číslo zahrnuje. [1]

Bank of England vysvětluje, že bankovní půjčka běžně vytvoří odpovídající vklad. Pro jednoduchost si představme, že banka Anně připíše 100 peněžních jednotek. Anna má vklad 100, ale také dluh 100. Banka má pohledávku za Annou a zároveň závazek z jejího vkladu. Anna tedy nedostala dar: získala možnost zaplatit nyní výměnou za povinnost splácet později. Banka přitom nemusí jen přesunout již existující vklad jiného střadatele. [2]

Zatímco Anna čerpá úvěr, jiní klienti mohou své starší dluhy splácet. Bank of England popisuje, že splácení jistiny bankovní půjčky, tedy půjčené částky bez úroků, vkladové peníze naopak ruší. V našem příkladu nové půjčky 100 a splacení jistin 80 znamenají čistý přírůstek 20, pokud se nic dalšího nemění. Platba dodavateli stroje je jiná událost: peníze přešly k příjemci, ale Annin dluh trvá. Proto nerozhoduje jen objem nových smluv nebo počet plateb; důležitý je i zůstatek nesplacených dluhů. [2]

Kdyby stačil účetní zápis, mohla by banka schválit každý nápad. Jenže musí počítat s tím, že dlužník nezaplatí, že peníze odejdou do jiné banky a že financování něco stojí. Bank of England zdůrazňuje ziskovost, řízení rizik, pravidla pro bezpečnější fungování bank i měnovou politiku. Půjčka musí dávat smysl také klientovi. Schopnost vytvořit vklad proto není neomezený zdroj prostředků bez nákladů a následků. [2]

Ludwig von Mises zkoumá situaci, kdy dodatečný oběhový úvěr nejprve rozšíří nabídku financování. Projekty pak mohou podle jeho teorie vypadat dostupněji, přestože potřebného vybavení a materiálu nepřibylo. Vraťme se k tiskárně: více schválených půjček může znamenat více objednávek na stejné stroje a stejné techniky. Dodávky zdraží nebo se prodlouží dodací lhůty a původní rozpočty přestanou vycházet. Jde o názornou ilustraci popisovaného nesouladu plánů, nikoli o důkaz, že každá nová půjčka je chybná investice. [3]

Anna mohla být dříve odmítnuta, protože banka její projekt považovala za příliš rizikový. Později může půjčku získat, i když zveřejněné procento zůstane stejné. Mises výslovně připouští i takový průběh expanze: úvěr se dostane k dlužníkům, kterým se za stejnou nominální sazbu dříve nepůjčovalo. Nominální sazba je zde procento uvedené ve smlouvě. Při srovnávání proto sleduj také dostupnost půjček a posuzování rizika, ne jen pohyb jednoho čísla. [3]

BIS uvádí dluh i ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP), tedy hodnotě konečných výrobků a služeb vytvořených v ekonomice za určité období. V našem příkladu je dluh 100 a roční HDP 200: poměr činí 50 %. Pokud roční HDP klesne na 160 a dluh se nezmění, poměr vzroste na 62,5 %. Nikdo si přitom nemusel půjčit navíc. Rozdíl je 12,5 procentního bodu, ne částka nového úvěru. Srovnání potřebuje stejné jednotky, období, sektor i způsob ocenění dluhu. [1]

Satoshi Nakamoto navrhl síť, která ověřuje převody a brání dvojímu utracení stejných mincí. Není to účetnictví všech úvěrových smluv. Pokud si Anna půjčí 100 amerických dolarů (USD) a jako zajištění poskytne bitcoiny (BTC), vzniká dolarový dluh; nové jednotky Bitcoin tím nevzniknou. Zajištění je majetek sloužící věřiteli pro případ nesplácení, není to měna dluhu. Stejně tak nárok vůči službě není automaticky totéž co mince ve vlastní úschově, kdy člověk sám ovládá soukromé klíče umožňující jejich utracení. Samotný počet převodů v síti proto rozsah půjčování neukazuje. [4] [1]