Cash flow znamená peněžní tok za určité období. U firmy sledujeme peníze z provozu, z nákupů a prodejů dlouhodobého majetku a z financování, například půjček či vydání nových akcií. Výkaz zahrnuje také peněžní ekvivalenty: krátkodobé, velmi snadno zpeněžitelné investice s předem známou peněžní hodnotou a nepatrným rizikem její změny. Zůstatek říká, kolik má firma k určitému dni; tok vysvětluje pohyb za období. Účetní zisk odpovídá na jinou otázku a růst tržní hodnoty majetku sám o sobě žádnou platbu nepřináší.
Představme si firmu, které na účtech přibyly peníze. Z pouhého zůstatku nepoznáme, zda je získala prodejem výrobků, prodejem majetku, nebo půjčkou. Právě proto mezinárodní účetní standard IAS 7 rozděluje peněžní toky na provozní, investiční a finanční. V našem zjednodušeném příkladu jsou všechny částky v amerických dolarech (USD) a patří ke stejnému období: firma začíná s 30 USD, provozní tok je −5, investiční −40, finanční +60 a vliv přepočtu cizí měny +1. Dostaneme 30−5−40+60+1 = 46 na konci. Kurzový vliv je přepočet hodnoty již držených peněz, ne další přijatá platba. Firma tedy skončila s vyšším zůstatkem, přestože její provoz peníze spotřebovával. [1]
Prodej a platba se často odehrají v jinou chvíli. Firma v našem příkladu vykáže tržby 100 USD, ale zákazníci jí 40 ještě dluží. Za provozní náklady už zaplatila 70 a vykázala odpis 10. Odpis rozděluje pořizovací cenu používaného majetku do účetních období; v tomto období sám o sobě neznamená další platbu. Bez dalších položek je zisk 100−70−10 = 20, zatímco skutečný provozní tok činí 60−70 = −10. Ke stejnému výsledku dojdeme nepřímo od zisku: 20+10−40 = −10. Přičteme odpis a odečteme nezaplacenou část tržeb. Přičtení odpisu nevytváří nové peníze, pouze odstraní nepeněžní náklad z výchozího zisku. Všechny částky jsou v USD za stejné období; úroky, daně a jiné změny zde pro jednoduchost neuvažujeme. [2]
Ponechme stejný příklad, ale změňme termín platby dodavateli. Z nákladů 70 USD firma zatím zaplatí jen 50 a zbývajících 20 mu dál dluží. Provozní tok se z −10 zvýší na 60−50 = 10, zatímco zisk zůstane 20. Pozdější úhrada těchto 20 peníze odčerpá bez nového nákladu ze stejné dodávky. Změnil se okamžik platby, nikoli výsledek prodeje. Tyto rozdíly souvisejí s pracovním kapitálem: pro tok peněz je důležité, kolik firma drží v zásobách, kolik jí zákazníci dluží a kolik zatím dluží dodavatelům. Lepší tok v jednom období proto nemusí znamenat vyšší ziskovost ani trvalou schopnost vyplácet dividendy, tedy podíl na zisku či jiné povolené rozdělení prostředků akcionářům. [2]
Firma si v dalším příkladu půjčí 60 USD a za 40 koupí stroj. Výkaz ukáže financování +60 a investice −40; nevznikla tím tržba 60 od zákazníků. Pozdější splátka jistiny, tedy vlastní půjčené částky bez úroku, patří k financování. Nejde o druhý náklad za tentýž stroj. Také převod 5 mezi vlastními peněžními účty stejného vykazujícího celku sám nezmění jeho celkové peníze: změní se jen účet, na kterém leží. Vykazující celek může být například jedna firma nebo skupina zachycená společně ve výkazu. Všechny částky tohoto příkladu jsou v USD. Při čtení výkazu proto sledujme původ peněz, nejen jejich celkový přírůstek. [2]
Věřitel se může s firmou dohodnout, že místo vrácení dluhu 30 USD dostane její akcie. Dluh se tak vymění za vlastnický podíl, ale firma neobdrží žádnou novou platbu ve výši 30 USD. Jde o nepeněžní změnu financování, kterou IAS 7 požaduje popsat odděleně od peněžních toků. Porovnejme ji s jinou situací: firma skutečně přijme úvěr 30 USD a pak zaplatí 30 za stroj. Tentokrát proběhly dva peněžní pohyby. Jejich čistý součet je také nula, přesto se stalo něco jiného. Samotný součet tedy nestačí k pochopení transakce. [1]
Free cash flow se obvykle počítá jako provozní peněžní tok po odečtení kapitálových výdajů, například platby za nový stroj. Americká Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) v otázce 102.07 upozorňuje, že ukazatel nemá jednotnou definici: firma musí vysvětlit výpočet a jeho návaznost na účetní výkaz. V našem příkladu provozní tok 10 USD minus kapitálové výdaje 3 dává 7. Pokud je však současně splatná jistina 8, bez jiných peněz chybí 1. Všechny tyto částky jsou v USD. Těch 7 proto nelze automaticky označit za peníze volné k libovolné výplatě. Ještě musíme znát povinné platby a položky, které firma ze svého upraveného ukazatele vyřadila. [3]
Stejná platba může být podle použitého účetního rámce zařazena do jiné části výkazu. IFRS jsou mezinárodní účetní standardy, zatímco US GAAP označuje americká účetní pravidla. Nový standard IFRS 18 platí pro roční období začínající 1. ledna 2027 nebo později, s povoleným dřívějším použitím. Navazující změny IAS 7 stanovují provozní zisk jako výchozí bod nepřímé metody a upravují klasifikaci úroků a dividend. U výkazu za 2026 proto ověřme, zda firma využila možnost dřívějšího použití a podle kterého rámce výkaz sestavila. Pravidla IFRS automaticky nepřenášejme na US GAAP. Přesunutí položky mezi kategoriemi samo o sobě nezmění součet peněz, ale může změnit srovnávaný provozní tok. [4] [1]
Firma drží 100 BTC, tedy bitcoinů. Cena každého vzroste z 50000 na 60000 USD, takže tržní hodnota celé držby stoupne o 1000000 USD. Samotný pohyb ceny však bez prodeje nepřinese peníze na účet. Způsob zachycení hodnoty v účetnictví závisí na použitém rámci. Výbor pro interpretace mezinárodních účetních standardů (IFRIC) v rozhodnutí z června 2019 nezařadil posuzované kryptoměny mezi účetní peníze; jde o účetní klasifikaci, nikoli tvrzení, že bitcoinem nelze platit. Podobně může firma získat 10000000 USD vydáním nových akcií a stejnou částku utratit za BTC. Zvýší držbu bitcoinů, ale nejde o peníze od zákazníků za výrobky či služby. Čistý peněžní dopad těchto dvou plateb je nula a sám o sobě neprokazuje, že firma financuje nákupy výdělkem svého provozu. [5]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Dividend, Capital structure, Corporate Bitcoin Treasury, Debt maturity. Opačným směrem na něj odkazují také Dividend, Reflexivity, Leverage, Debt maturity.