Quantity Theory of Money je teorie vztahu mezi množstvím peněz a cenovou hladinou. Ve své jednoduché podobě říká, že při nezměněné rychlosti oběhu a reálné produkci vede více peněz k úměrně vyšším cenám. Právě tyto podmínky odlišují užitečné vysvětlení od zavádějícího pravidla „více peněz vždy znamená stejně velké zdražení“.
Na našem trhu se stejná peněžní jednotka může během období použít opakovaně. Tento vztah zapisuje rovnice M × V = P × Y: M je množství peněz, V rychlost jejich oběhu, P cenová hladina a Y reálný objem vytvořených výrobků a služeb. Součin P a Y představuje jejich hodnotu v běžných cenách. Když rychlost definujeme jako V = PY/M, rovnice je účetní identita: obě strany musí vyjít stejně. Není tím řečeno, která veličina způsobila změnu ostatních. V této podobě sledujeme finální produkci, ne všechny převody a obchody s existujícím majetkem. Například hodnotu mouky použité k upečení prodávaného chleba nepřičítáme znovu vedle celé ceny tohoto chleba. [3]
Abychom z rovnice vyvodili, co udělají ceny, musíme říct, jak se zachovají lidé a výrobci. Výklad Mezinárodního měnového fondu (IMF) pracuje s představou poměrně stabilní V. Ekonomové Bennett T. McCallum a Edward Nelson v práci z roku 2010 rozebírají dlouhodobou úměrnou reakci cen na změnu peněžní zásoby přicházející zvenčí modelu, při zachování příslušných ostatních podmínek. Jde o podmíněný teoretický vztah, nikoli o předpověď z každého pozorovaného růstu peněz; autoři také nemluví za politiku celé instituce. Pokud se změní V nebo Y, cenový výsledek může být jiný. Rovnice sama stabilitu ani jedné veličiny nezajistí. [1] [2]
Zkusme vlastní malý model: M = 100, V = 2 a Y = 100 dávají P = 2. Když M vzroste na 110 a ostatní zůstane stejné, P bude 2,2, tedy o 10 % vyšší. Jestliže však spolu s penězi vzroste i Y na 110, P zůstane 2. A při Y = 100 může stejnou cenovou hladinu udržet pokles V na 20/11. To jsou alternativní předpoklady, nikoli tři současné předpovědi. Druhý případ připomíná trh, kam přišlo i více zboží; třetí situaci, kdy lidé relativně více peněz drží a méně je používají k nákupům. [3]
Ponechme V beze změny a nechme peníze růst o 10 % a reálnou produkci o 4 %. Přesná změna cen v tomto modelu je (1,10/1,04 − 1) × 100 ≈ 5,77 %, nikoli přesně 6 %. Dělíme nový peněžní objem novým objemem produkce, takže nestačí odečíst běžná procenta. Výpočet 10 − 4 = 6 je přibližné pravidlo používané pro malé změny. U větších pohybů je rozdíl důležitější. Přesný zápis používá poměry růstových faktorů; pro čtenáře pracující s pokročilou matematikou lze vztah přesně sčítat v logaritmických změnách, nikoli v obyčejných procentech. [3]
Rychlost není univerzální konstanta, kterou lze připojit k libovolnému grafu. Databáze ekonomických údajů FRED počítá americkou řadu M2V z nominálního hrubého domácího produktu (HDP) a průměrné zásoby M2. Nominální HDP je hodnota finálních výrobků a služeb vytvořených v ekonomice, počítaná v cenách daného období. K této rychlosti nelze dosadit měnovou bázi místo M2: Monetary Base zahrnuje jiné peníze než Broad Money, širší součet hotovosti a vybraných vkladů či dalších likvidních nástrojů. Také měna, období a roční přepočet musí souhlasit. Velocity of Money proto vždy čtěte spolu s metodikou. Změna statistické definice může změnit vypočtenou rychlost, i když se nákupní chování lidí vůbec nezměnilo. [4]
Když má podnik nevyužité stroje a může přijmout pracovníky, větší poptávku může částečně uspokojit větší výrobou. St. Louis Fed na tomto rozdílu vysvětluje krátké a dlouhé období: zpočátku může růst Y, zatímco při naplněné výrobní kapacitě se dodatečné výdaje snáze promítnou do P. Měnit se přitom může i V. Tento výklad není slib, že známe přesný vývoj příští měsíc nebo datum, kdy se ekonomika přizpůsobí. Dlouhodobá neutralita peněz v určitých modelech znamená, že samotná změna jejich množství trvale nezvýší reálnou produkci; neznamená bezbolestný přechod. [3]
Bank of England, centrální banka Spojeného království, vysvětluje, že komerční banka při poskytnutí úvěru obvykle vytvoří nový vklad. Splátka jistiny, tedy nesplacené půjčené částky bez úroků, takto vytvořené peníze naopak zmenšuje. Zásoba M tedy může reagovat na poptávku po úvěrech i na ekonomickou aktivitu, nejen určovat jejich vývoj. Zjištění, že současně rostou peníze a ceny, samo nerozhodne, co bylo příčinou. Rezervami zde rozumíme zůstatky bank u centrální banky. Klientské vklady jsou částky, které banka dluží zákazníkům. Tyto dvě položky nejsou totéž a neexistuje mechanický pevný násobek, který by každý přírůstek rezerv automaticky proměnil v určitý objem úvěrů. Při práci s teorií se proto ptejte také, odkud změna peněz pochází. [5]
Bitcoin má předem stanovená pravidla pro vznik nových bitcoinů (BTC) a limit zhruba 21 milionů BTC. To je důležitá vlastnost nabídky, ale neznamená to stálou poptávku. V hypotetické ekonomice, která oceňuje svou produkci v BTC, by P vyjadřovalo ceny zboží v bitcoinech, nikoli automaticky dolarovou cenu jednoho bitcoinu. Omezená zásoba sama neurčuje V, Y ani kurz BTC/USD. Pro odhad kurzu by bylo nutné popsat konkrétní trh, poptávku po držení BTC a další předpoklady. Purchasing Power znamená kupní sílu: kolik zboží si za své peníze koupíte. Samotná rovnice ale její budoucí vývoj nepředpovídá ani nezaručuje její růst. [6]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Velocity of Money, Monetary Base, Broad Money, Purchasing Power. Opačným směrem na něj odkazují také Velocity of Money.