Představte si obvyklý nákup potravin. Pokud si za stejnou částku odnášíte méně než dřív, její kupní síla klesla, přestože číslo na bankovce zůstalo stejné. Purchasing Power znamená množství zboží a služeb, které lze za peníze získat. Aby mělo srovnání smysl, musíme určit, co nakupujeme, kde a kdy. Stejně důležité je rozlišit kupní sílu peněžní jednotky od kupní síly celé výplaty nebo úspor: vyšší příjem může zdražení převážit. Ani samotný kurz bitcoinu proto neřekne, jak se změnila vaše možnost zaplatit nájem nebo běžný nákup.
Americký Úřad pro statistiku práce (BLS) vysvětluje kupní sílu pomocí poměru cen. Vezměme vlastní jednoduchý příklad: máte 1 000 a za stejný nákup potravin platíte 100. Peníze vám tedy vystačí na 10 takových nákupů neboli spotřebních košů. Když koš zdraží na 125, koupíte už jen 8. Ceny vzrostly o 25 %, ale kupní síla částky klesla o 20 %, ne o 25 %. Procenta se počítají z jiných základů: jednou z původní ceny, podruhé z původního množství nákupů. Chcete-li stále stejných 10 košů, potřebujete 1 250. Částky jsou modelové, nikoli dnešní ceny. Tento výpočet sám nic neříká o Monetary Deflation, úbytku peněžní zásoby; sleduje, co koupí dané peníze. [1]
Evropská centrální banka (ECB) vysvětluje rozdíl mezi nominálním výnosem úspor, tedy výnosem vyjádřeným v penězích, a reálným výnosem po zohlednění růstu cen. Stejnou otázku si můžete položit u výplaty: přibylo peněz, ale koupíte si za ně více? V našem příkladu čistý příjem roste z 30 000 na 33 000 a odpovídající cenový index ze 100 na 108. Příjem tedy porovnáme s růstem cen: (1,10/1,08 − 1) × 100 vychází přibližně +1,85 %, ne přesně +2 %. Dělení určí, o kolik více si můžete koupit; prosté odečtení procent je jen přiblížení. Kupní síla peněžní jednotky klesla, ale celý příjem koupí o něco více. Srovnávejte stejné období a peníze skutečně dostupné po daních a odvodech. [3]
BLS upozorňuje, že americký index spotřebitelských cen CPI představuje průměrný koš, nikoli přesnou zkušenost každé rodiny. Uvažujme vlastní pevný koš s nájmem a potravinami: nájem zdraží o 20 %, potraviny o 0 %. Výchozí váhy 50/50, tedy stejný podíl výdajů, dají zdražení 10 %. Při vahách 80/20 vyjde 16 %. Rozdíl plyne z toho, kolik domácnost na co vydává. Není to rekonstrukce skutečného CPI: jeho metodika řeší i změny kvality a nahrazování výrobků. Pro svůj rozpočet se proto dívejte také na vlastní účty a reálně dostupné náhrady. [2]
BLS používá poměry indexů při převodu částek do stálých cen, aby šlo porovnat různá období. Tentýž pohyb lze zapsat jako 100 → 125 nebo po změně stupnice jako 200 → 250. V obou případech jde o +25 % a poměr kupní síly 0,8. Samotné číslo 250 tedy neznamená větší zdražení než 125. Potřebujete znát základnu, jako potřebujete vědět jednotky na měřidle. Podobně Unit of Account, jednotka, v níž vyjadřujeme ceny, sama neurčuje množství dostupného zboží. Nemíchejte bez vysvětlení různé země, koše ani roční průměr s jediným měsícem. [1]
Při delším sledování navazujeme poměry cen, jak je používá BLS. V našem příkladu koš zdraží o 10 % a pak znovu o 10 %: jeho cena jde ze 100 přes 110 na 121. Další růst už začíná z vyšší částky, proto se změny násobí. Ceny dohromady vzrostly o 21 %; kupní síla stejné částky klesla o (1 − 100/121) × 100, přibližně 17,36 %. Ani jeden výsledek není 20 %. Uveďte, jak dlouhé období sledujete a zda mezitím přibyly příjmy či výdaje. Disinflation, zpomalení růstu cen, navíc znamená pomalejší zdražování, nikoli automatický návrat cen dolů. [1]
Světová banka rozlišuje směnný kurz a cenové rozdíly mezi ekonomikami. V následujícím příkladu znamená CZK českou korunu a USD americký dolar. Máte modelových 6 000 CZK. Při kurzu 25 CZK/USD za ně získáte 240 USD, při 30 CZK/USD pouze 200 USD, ještě před poplatky. Počet korun potřebných na dolar vzrostl o 20 %, dolarová částka však klesla o 16,67 %. Záleží, z jaké strany poměr čtete. Bez údajů o českých cenách z toho neplyne stejný pokles domácí kupní síly. U zahraničního nákupu navíc rozhodují i doprava, daně a další náklady. Porovnávejte výsledek s tím, za co skutečně potřebujete zaplatit. [4]
Světová banka používá paritu kupní síly PPP k porovnání ekonomických objemů při společné cenové hladině. V našem příkladu srovnatelný koš stojí 500 CZK a 25 USD, takže dílčí cenový poměr je 20 CZK/USD; tržní kurz přitom může být 25. Za statistickou paritu nelze automaticky směnit peníze. Jediný koš také nepředstavuje úplný přepočet hrubého domácího produktu (HDP), hodnoty konečného zboží a služeb vyprodukovaných v dané ekonomice za určité období. Konečné znamená určené ke konečnému použití, aby se znovu nezapočítaly vstupy spotřebované při výrobě. Mezinárodní srovnávací program (ICP) proto porovnává mnoho položek. Jeho PPP není rovnovážný kurz, tedy odhad „správného“ tržního kurzu, ani příslib, kam se měna posune. Pomáhá srovnávat cenové úrovně, ne objednat směnu. [4]
Bitcoin.org připomíná kolísání ceny a transakční poplatky. Pro vlastní příklad nechme cenu jednoho bitcoinu (BTC) vzrůst z 1 000 000 na 2 000 000 CZK a cenu sledovaného koše z 1 000 na 1 250 CZK. Pevných 0,01 BTC koupí před náklady nejprve 10, potom 16 košů. Kupní síla vzrostla o 60 %, ne o 100 %, protože zdražil i nákup. Poplatky a skutečné podmínky směny výsledek dále upraví. Právě to je podstatné při posuzování Store of Value, schopnosti uchovat kupní sílu. Příklad je model, nikoli předpověď nebo důkaz, že bitcoin vždy vyrovná růst nákladů vaší domácnosti. [5]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Disinflation, Store of Value, Unit of Account, Monetary Deflation. Opačným směrem na něj odkazují také Debasement, Hyperinflation, Disinflation, Debt Deflation.