Disinflation znamená zpomalování růstu celkové cenové hladiny. Pokud je inflace stále kladná, sledovaný koš dál zdražuje. To je něco jiného než deflace, při níž cenová hladina klesá. U každého údaje potřebujeme znát období a index, který ceny měří.
Britská centrální banka Bank of England odlišuje Disinflation od trvalejšího, plošného poklesu cen. Představte si automobil, který zpomalil, ale pořád jede dopředu: menší rychlost neznamená návrat na místo startu. Podobně nižší kladná inflace dál posouvá cenovou hladinu vzhůru. Jeden záporný měsíční údaj sám nedokazuje dlouhodobou deflaci; jiný index nebo období mohou ukázat jiný vývoj. Ani ústup Hyperinflation, mimořádně rychlého zdražování, automaticky neobnoví staré ceny. Souvisí s tím také Monetary Deflation, zmenšování peněžní zásoby: množství peněz a ceny však nejsou stejná veličina a jejich změny nemůžeme zaměňovat. [1]
Začněme košem, který stojí 100. Po zdražení o 10 % zaplatíme 110. Další rok růst zpomalí na 4 %, ale počítá se už z vyšší ceny: 110 × 1,04 = 114,4. Inflace se tedy snížila, cena neklesla na 104 ani zpět na 100. Oproti začátku je nákup dražší o 14,4 %. Jde o vlastní modelový příklad, nikoli údaje konkrétní země. Vysvětluje, proč člověk může vítat nižší inflaci a současně cítit tlak na rozpočet. Pokud mu příjem mezitím nevzrostl, samotné zpomalení zdražování ztracenou dostupnost nákupu nenahradí. [1]
V našem příkladu inflace přešla z 10 % na 4 %. Rozdíl činí 6 procentních bodů. Pokud však pokles poměříme s původní mírou inflace, vyjde 60 %. Oba výroky jsou správné, ale ani jedno neříká, že se o tolik snížily cenovky v obchodě. Mezinárodní měnový fond (IMF) popisuje inflaci jako změnu indexu určitého nákupního koše. Je proto užitečné odlišit cenu koše, tempo její změny a změnu tohoto tempa. Když titulek říká, že inflace prudce klesla, nejdřív zjistěte, kterou z těchto veličin porovnává a za jaké období. [2]
Meziroční údaj porovnává dnešek se stejným měsícem před rokem. Evropská centrální banka (ECB) vysvětluje, že jeho změnu může výrazně ovlivnit právě tehdejší neobvyklý pohyb cen. V našem modelu má koš na začátku index 100 a následující měsíc 120. Ve 12. i 13. měsíci stojí shodně 126. Meziroční růst přesto spadne z 26 % na 5 %, protože druhé srovnání už vychází z vyššího loňského základu. Mezi posledními dvěma měsíci cena neklesla. Takzvaný efekt základny není statistický podvod; je vlastností srovnání. Vedle ročního údaje proto pomáhá sledovat také čerstvé měsíční změny. [3]
Celkový index skládá zboží a služby s různými vahami, tedy podíly na výsledku. Levnější energie mohou celkovou inflaci stáhnout dolů, zatímco služby dál výrazně zdražují. ECB proto vedle celku sleduje i složky a jádrovou inflaci, v daném vymezení bez energií a potravin. Jiné ukazatele mohou používat jiné vyloučené položky. Jádrový údaj není účtenkou konkrétní rodiny, která za energie i jídlo stále platí. Jeden příznivý výsledek také není důkazem trvalého, rovnoměrného uklidnění cen. Potřebujeme vědět, co index zahrnuje, jaké váhy používá a jak často se měří. [4]
Disinflation může přijít s obnovenými dodávkami a levnějšími vstupy, nebo se slabší poptávkou po zdražení úvěrů. První cesta ulevuje výrobě; druhá může tlumit investice, produkci i zaměstnanost. ECB ve vysvětlení měnové politiky rozebírá právě působení úroků na poptávku a rozhodování firem. Účinky se navíc přenášejí se zpožděním. Neodvozujte tedy recesi ani automatické snížení sazeb ze samotného slova dezinflace. Ani graf Monetary Base, hotovosti a zůstatků bank na účtech u centrální banky, příčinu sám neprozradí. Pro posouzení potřebujeme vývoj výroby, úvěrů, mezd a dalších cenových tlaků. [4]
U úroku nejde jen o připsané peníze, ale i o Purchasing Power, tedy kolik za ně koupíme. ECB proto rozlišuje nominální sazbu ve smlouvě a reálnou sazbu po zohlednění inflace. Při nominálních 5 % a očekávané inflaci 4 % vychází očekávaný reálný úrok přibližně 1 %. Klesne-li očekávaná inflace na 2 %, přibližný výsledek vzroste na 3 %, i když smlouva zůstala stejná. Přesným poměrovým výpočtem dostaneme asi 0,96 % a 2,94 %; prosté odečtení je aproximace. Očekávaná inflace patří do pohledu dopředu, skutečně naměřená do zpětného vyhodnocení. Tyto dva pohledy mohou dát jiný výsledek. [5]
Bitcoin.org vysvětluje cenu bitcoinu (BTC) nabídkou a poptávkou. Zpráva o zpomalování inflace může změnit očekávání úroků, příjmů, úvěrů či ochotu investorů riskovat. Trh ji ale mohl čekat už před zveřejněním a započítat do ceny. Navíc záleží na důvodech zpomalení: lepší dodávky nejsou totéž co propad poptávky. Samotná dezinflace proto není zárukou, že BTC zdraží. Pomáhá chápat prostředí, v němž se lidé rozhodují, nikoli předpovědět jediný výsledek. Při čtení cenového grafu potřebujeme vedle zveřejněného čísla znát i očekávání a další události. [6]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Hyperinflation, Monetary Deflation, Monetary Base, Purchasing Power. Opačným směrem na něj odkazují také Hyperinflation, Monetary Deflation, Debt Deflation, Purchasing Power.