Settlement risk

Eva se s Petrem dohodne na nákupu BTC. Aby obchod dopadl podle dohody, musí Eva dostat bitcoiny a Petr peníze. Mezi slibem a skutečným příjmem však může nastat problém. Banka pro mezinárodní platby, BIS, rozlišuje riziko nesplacení a dočasného nedostatku peněz. Hlášení „čeká se“ samo nedokazuje konečnou ztrátu: převod může být zpožděný. Nejdříve tedy zjišťujeme, které plnění chybí, kdo je má dodat a zda již uplynula dohodnutá lhůta. [1] [2]

Sjednání obchodu určí cenu a množství. Clearing je následné určení toho, kdo komu co dluží; může zahrnovat započtení vzájemných závazků. Vypořádání je jejich splnění. PFMI, mezinárodní zásady pro infrastruktury finančních trhů, tyto kroky rozlišují; nejde o pravidla bitcoinového protokolu. I pro Evu je rozdíl praktický: interní připsání zůstatku na burze a výběr do vlastní peněženky jsou odlišné události. Která z nich představuje slíbené dodání, musí být jasné ze smluvních podmínek. [1]

V našem modelovém příkladu Eva kupuje 1 BTC za 60 000 USD; nejde o aktuální kurz. Odešle-li platbu bez podmíněného dodání a BTC nedostane, riziku je vystavena zaplacená hodnota, před případným vymožením. Jestliže ještě nezaplatila a náhradní nákup stojí 62 000 USD, rozdíl činí 2 000 USD před poplatky, nikoli automaticky ztráta 60 000 USD. BCBS, Basilejský výbor pro bankovní dohled, takto odděluje riziko odevzdané hodnoty od nákladu na nahrazení nedokončeného obchodu. Změna ceny a nevrácená platba nejsou stejný problém. [2]

Před odesláním může mít Eva možnost platbu zastavit. Jakmile ji nelze s jistotou jednostranně odvolat, tato ochrana mizí. BCBS u devizových obchodů vymezuje příslušné rizikové okno do konečného přijetí kupované měny. Pro náš příklad je užitečný stejný způsob uvažování, ne mechanické převzetí bankovních pravidel: od kdy už nemohu vzít své plnění zpět a kdy mám ověřený příjem druhé strany? Rozhodují konkrétní uzávěrky, časová pásma a pravidla převodů, nikoli jen datum obchodu. [2]

Delivery versus payment, zkráceně DvP, propojuje konečné dodání aktiva s konečnou platbou: jedno nastane právě tehdy, když nastane i druhé. PvP, payment versus payment, obdobně propojuje dvě měny. PFMI tím řeší riziko, že odevzdám hodnotu a nedostanu protihodnotu. Pouhé stisknutí „odeslat“ na obou stranách současně tuto vazbu nevytváří. Mechanismus může chránit před ztrátou odevzdané hodnoty, ale sám nezaručuje dokončení obchodu ani neodstraňuje náklady jeho náhrady nebo potřebu mít peníze připravené. [1] [2]

Eva si může ověřit, že převod BTC míří na správnou adresu a byl zahrnut do bloku. Další potvrzení obvykle snižují riziko, že jej nahradí jiná historie řetězce; nejsou slibem absolutní nezvratnosti. Ani vysoký počet bloků nedokazuje úhradu fiat, tedy běžných státních peněz, Petrovi. PFMI navíc pracují s právní konečností převodu. Přijetí bitcoinové transakce, přijetí bankovní platby a splnění smlouvy jsou proto samostatné otázky. Vhodné pravidlo pro přijímání BTC závisí na konkrétním riziku. [1] [3]

Petr počítá s příjmem 60 000 USD a má z něj uhradit vlastní splatný závazek. Pokud platba přijde pozdě, musí dočasně sehnat jiné prostředky, odložit výdaj nebo řešit porušení své smlouvy. To je likviditní problém: peníze chybějí právě ve chvíli, kdy jsou potřeba. BCBS proto sleduje také závislosti na vypořádacích bankách a dalších poskytovatelích. Zpoždění není automaticky úpadek protistrany, ale přesto může mít skutečné náklady a přenést potíže dál. [2]

Eva a Petr potřebují u obou převodů znát částku, správného příjemce, termín, možnost odvolání a podmínku, za které je příjem považován za konečný. Identifikátor BTC transakce pomůže dohledat převod, ale musí odpovídat správné částce a dohodnutému plnění. Bankovní příjem se ověřuje samostatně. Nejasný stav ponecháme jako nevyřešený; hlášení „odesláno“ nestačí. Automatické opakování platby bez zjištění, co se stalo s první, může vytvořit duplicitní platbu. Nejprve párujeme doklady a příjem, pak řešíme další krok. [2] [3]