Seigniorage

Americká mincovna US Mint ve výroční zprávě za rok 2021 porovnává hodnotu vydaných oběžných mincí s náklady. Do nich patří kov, výroba i doprava. Zkusme vlastní příklad: mince má hodnotu 10, ale celý proces stojí 12. Výsledek je 10 − 12 = −2. Emise tedy nemusí být výdělečná. Nejde o současný ceník mincovny, jen o vysvětlení rozdílu mezi číslem na minci a náklady jejího dodání. Související Debasement označuje zhoršování peněz, historicky například snížení obsahu drahého kovu. Takový zásah je jiná otázka než samotné změření výnosu emise. [1]

U bankovek Evropská centrální banka (ECB) popisuje jinou cestu: centrální banka může vydat bankovky tím, že poskytne úvěr obchodní bance nebo od ní získá aktiva, tedy majetek, který jí může nést výnos. Vydaná bankovka zůstává jejím závazkem, nikoli tržbou bez druhé strany v účetnictví. Představme si aktivum za 100, které za rok vynese 4, zatímco provoz stojí 1. V tomto zjednodušeném modelu zbývají 3, ne celá hodnota bankovky po odečtení papíru. Model zachycuje roční příjem a náklad, nikoli kompletní hospodaření konkrétní centrální banky. [2]

Bankovka v peněžence vám nenese úrok. Z rezerv, které mají banky uložené u centrální banky, se ale úrok platit může. Americký Federální rezervní systém (Fed) tyto náklady výslovně rozlišuje. V dalším vlastním ročním příkladu je výnos aktiv 4, úrok z rezerv 5 a provoz 1: dostaneme 4 − 5 − 1 = −2. Monetary Base zahrnuje hotovost i bankovní rezervy, takže celou bázi nelze považovat za bezplatné financování. Růst sazeb může prodražit závazky rychleji, než se zvýší příjem ze starších aktiv. Pokračující emise proto nevylučuje ztrátu. [3]

Vedle účetního výsledku se ekonomové ptají, jakou kupní sílu přináší nová emise. Mezinárodní měnový fond (IMF) v tomto pojetí vydělí přírůstek peněžní částky cenovou hladinou, tedy souhrnným měřítkem cen. V našem příkladu vzroste báze ze 100 na 110 a zvolená cenová hladina je 2. Dostáváme (110 − 100) / 2 = 5 v reálných jednotkách. Měříme hrubý přírůstek přepočtený na kupní sílu, ne účetní zisk. Výpočet je před náklady a neříká, že společnosti přibylo stejné čisté bohatství. Nová čísla na účtech sama nevyrobí zboží. [4]

Vezměme nyní držitele neúročené hotovosti 100. Při cenové hladině 1 má reálný zůstatek 100; při hladině 1,1 už přibližně 90,91. Bankovky nezmizely, ale koupí méně. Tomuto účinku se říká inflační daň, přestože nepřišel žádný daňový výměr. Náš příklad sám neurčuje, kdo získal stejně velkou částku. IMF rozkládá Seigniorage na změnu reálných zůstatků a inflační složku. Při neměnných reálných zůstatcích se za podmínek tohoto rozkladu obě veličiny rovnají; obecně totožné nejsou. Sledují odlišnou otázku: příjem z emise a oslabení kupní síly držených peněz. [4]

Ani výnos z emise se celý automaticky nepřevádí státu. Záleží na nákladech, výsledku hospodaření a pravidlech rozdělení. Fed ve zprávě z července 2026 připomíná, že čistý výsledek i odvody se počítají pro jednotlivé Reserve Banks, tedy regionální součásti americké centrální banky. Pokud banka nahromadila ztrátu, eviduje odložené aktivum: účetní položku, kterou musí nejprve vyrovnat budoucí výnosy, než obnoví odvody. Tato položka není sama platbou ze státní pokladny. Jedna banka tak už může odvádět peníze, zatímco jiná ještě vyrovnává minulou ztrátu. [5]

Lidé nerozhodují jen o tom, co utratí, ale i kolik peněz chtějí držet. Rozklad IMF připouští kladné Seigniorage i bez inflace, pokud rostou požadované reálné zůstatky. Opačným směrem může působit rychlé zdražování: lidé se snaží domácí měnu rychleji směnit za zboží či jiná aktiva. Zmenšuje se tím základna, z níž plyne inflační daň. V krajním případě Hyperinflation, tedy mimořádně rychlé inflace, je tato otázka zvlášť důležitá. Rychlejší emise proto nezaručuje vyšší trvalý reálný výnos. Samotný účetní vztah ještě neříká, jak se zachovají ceny a lidé. [6]

Bitcoin také vydává nové jednotky, ale nemá státního emitenta, který by výnos posílal do rozpočtu. Jeho whitepaper, původní popis návrhu, rozlišuje nově vzniklé mince a transakční poplatky. Block Subsidy je nová emise bitcoinů (BTC) přidělená v bloku, zatímco poplatek převádí již existující BTC od odesílatele těžaři. Těžař je účastník, jehož zařízení hledá důkaz práce potřebný k přidání bloku. Celá odměna je jeho hrubým příjmem; teprve po odečtení nákladů na elektřinu, zařízení a provoz lze mluvit o zisku. Pokud někdo používá slovo Seigniorage u těžby, potřebujeme vědět, kterou z těchto veličin porovnává. Podobnost v nové emisi neznamená stejné účetnictví ani stejného příjemce. [7]