The Crypto Anarchist Manifesto

Timothy C. May napsal manifest v polovině roku 1988. Podle svého pozdějšího průvodního dopisu ho rozdával na konferenci Crypto ’88 a téhož roku na Hackers Conference. V září 1992 jej četl na zakládajícím setkání Cypherpunks; 22. listopadu 1992 ho poslal také do jejich e-mailové diskuse. Tyto údaje vysvětlují, proč u téhož textu potkáte různá data. Vznikl roku 1988, do širší elektronické debaty vstoupil později. Jeho otázka zůstává prostá: co se změní, když lidé dokážou spolu jednat, aniž by k tomu potřebovali čitelné záznamy u prostředníka? [7] [2]

Vraťme se k Anně a autorovi, který vystupuje jako Sever. Anna může číst jeho starší práce a zkušenosti zákazníků, aniž zná jméno v občance. Takto funguje pseudonymita: činnost se spojuje s určitou přezdívkou, nikoli nutně s úřední totožností. Anonymita je silnější požadavek, při němž má zůstat skryté, kdo za jednáním stojí. May si představoval oba druhy soukromí. V praxi je třeba rozlišovat utajení obsahu zprávy, skrytí síťové adresy a nepropojitelnost plateb. Vyřešení jedné z těchto věcí ještě neřeší všechny ostatní. [3] [6]

Kryptografie s veřejným klíčem pracuje s dvojicí propojených klíčů: veřejný lze sdílet, soukromý musí držitel chránit. Podle použitého schématu umožňují šifrování nebo digitální podpisy. Klíč je zde číselný údaj, se kterým počítá program, nikoli klíč od dveří. Šifrování má obsah skrýt před tím, kdo nemá potřebný klíč k dešifrování; podpis sám obsah zprávy neskrývá. U podpisu může Anna veřejným klíčem ověřit, že zpráva pochází od držitele odpovídajícího soukromého klíče a nebyla změněna. Tím ovšem ještě nepozná jeho občanské jméno ani poctivost. Manifest zmiňuje také důkazy s nulovou znalostí: způsoby, jak prokázat určité tvrzení, aniž se vyzradí tajná informace, na níž důkaz stojí. Výčet těchto nástrojů ukazuje možnosti; sám o sobě není návodem na hotový bezpečný systém. [1] [9] [10]

Anna se Severem mohou podepsat, jaký text dostane a za jakou cenu. Později lze ověřit, co bylo podepsáno, ale podpis sám autora nepřinutí dodat slíbený soubor. Právě zde začínají otázky důvěry, plateb předem, úschovy peněz u třetí strany a řešení sporů. V pozdějším textu o virtuálních komunitách May rozebíral i prostředníky a reputaci. Je proto zavádějící číst manifest jako hotový systém samočinně vynutitelných smluv. Kryptografie dovede spolehlivěji doložit některé kroky; dodání věci nebo spravedlivé vyřešení sporu potřebuje další pravidla a účastníky. [3] [9]

Představme si, že Anna a Sever utají svou korespondenci, ale platba snadno prozradí, kdo komu zaplatil. Část jejich soukromí se tím ztratí. Proto se v tomto myšlenkovém prostředí spojovalo šifrování zpráv s digitální hotovostí. David Chaum zkoumal platby, při nichž ověření peněžní hodnoty nemusí znamenat odhalení celé nákupní historie. Jeho eCash však mohl vyžadovat důvěryhodného vydavatele. Soukromí platby, ochrana před dvojím utracením téže peněžní hodnoty a nezávislost na provozovateli jsou různé vlastnosti. Označení digitální peníze samo neříká, které z nich konkrétní systém splňuje. [11] [3]

Sever může mít důvěru zákazníků díky dlouhé řadě splněných objednávek. Stejný podpisový klíč pomáhá poznat, že další nabídka navazuje na známou přezdívku. To je smysl reputace bez veřejného občanského jména. Ani tak ale nezmizí podvody: někdo může nakoupit falešná doporučení, ukrást klíč nebo po poškození zákazníků začít s novou přezdívkou. May považoval reputaci za důležitou a její fungování později výslovně označil za oblast vyžadující další zkoumání. Pro čtenáře je podstatné, že matematický důkaz držení klíče a důvěra v člověka jsou dvě různé věci. [3] [9]

May očekával, že soukromá komunikace a obchod přes hranice oslabí schopnost států sledovat transakce, vybírat daně a vynucovat některá omezení. Tento vývoj vítal. Pod pojmem kryptoanarchie později vysvětloval především nepřítomnost vnucené vlády nad takovými vztahy; nevylučoval dobrovolná pravidla uvnitř komunit. Jde o politický postoj, který lze posuzovat a kritizovat. Ze skutečnosti, že zpráva používá silné šifrování, neplyne, že její účastníci přestávají podléhat zákonům nebo že na ně nikdo nemůže působit mimo samotný komunikační kanál. [1] [3]

Autor nepsal jen o ochraně obyčejné korespondence. Výslovně zmiňoval i prodej ukradených informací a možnost trhů pro vydírání a nájemné vraždy. Zamlčet tuto pasáž by vytvořilo uhlazenější obraz, než jaký nabízí pramen. Zároveň z ní nelze vyvozovat, že každý zájemce o soukromí sdílí Mayův celý politický program. Technický nástroj mohou využít lidé s velmi rozdílnými úmysly. Historický výklad musí zachovat obě stránky textu a odlišit autorovo očekávání od vlastního hodnocení jeho důsledků. [1] [3]

Eric Hughes napsal A Cypherpunk’s Manifesto 9. března 1993. Zdůrazňoval možnost rozhodovat, co o sobě odhalíme, a praktickou práci na nástrojích soukromí. Mayův starší text je výrazněji politickou předpovědí. Oba patří do stejného prostředí, ale mají jiné autory, data i důrazy. May navíc používá nadsázku a revoluční rétoriku; jeho představa nevyhnutelného vývoje není technickým důkazem. Při čtení pomáhá průběžně oddělovat tři otázky: co už nástroje umějí, co autor očekává a co si přeje. [7] [8]

Bitcoin řeší část příbuzných otázek: převod hodnoty a společné ověřování bez centrálního účetního. Jeho veřejná historie ovšem odhaluje strukturu transakcí, i když v ní nemusí být přímo uvedená občanská jména. Samotná bitcoinová adresa proto nezaručuje anonymitu. Satoshi Nakamoto v bílé knize popisuje i riziko propojení transakcí a identity. Mayův manifest pomáhá pochopit motivaci některých předchůdců Bitcoinu, nenahrazuje však jeho technický popis a nevyjadřuje názory všech uživatelů. Dobrá závěrečná otázka zní: jaké soukromí mi nástroj skutečně poskytuje, před kým a za jakých předpokladů? [6] [2]