Paralelní Polis

Představme si návštěvníka, který o Bitcoinu slyšel, ale nikdy jím neplatil. V pražské Paralelní Polis mohl začít docela obyčejně: objednat si kávu a nechat si vysvětlit placení. Nešlo o banku ani burzu. Byl to dům, kde se lidé setkávali kolem technologií, umění a otázky, kolik věcí dokážou dělat po vlastní ose. V říjnu 2014 jej na Dělnické 43 v Holešovicích otevřela skupina Ztohoven ve spolupráci s hackerským prostředím, včetně slovenského Progressbaru. Hackeři tu znamenali také lidi, kteří techniku zkoumají a přetvářejí, ne automaticky počítačové útočníky. [2] [4]

Jednotlivé části domu nabízely různé cesty k témuž tématu. Bitcoin Coffee přivedlo lidi k první platbě. Paper Hub byl coworking, tedy pracovní místo sdílené s dalšími lidmi. Dílny a hackerspace poskytovaly prostor pro společné technické pokusy; Institut kryptoanarchie pořádal přednášky, diskuse a workshopy. Návštěvník tak mohl od šálku kávy přejít k otázce, jak peněženka funguje nebo kdo vidí jeho internetovou komunikaci. Bitcoinová peněženka je nástroj, kterým člověk přijímá platby, kontroluje zůstatek a odesílá bitcoiny. Kavárna, vzdělávací program a provozovatel ovšem nebyli zaměnitelné pojmy. Každý měl v celku jinou úlohu. [4] [3] [13]

Bitcoin se snadno vysvětluje jen jako číslo na cenovém grafu. Platba za kávu obrátila pozornost k něčemu praktičtějšímu: mám peněženku, obchodník chce určitou částku a já ji potřebuji správně odeslat. Personál pomáhal začátečníkům s první zkušeností. Kavárna dlouho přijímala pouze kryptoměny; přesná nabídka i pravidla se v čase měnily. To, že platba fungovala, neznamenalo, že Bitcoin má stálou cenu nebo že je každý projekt s označením „krypto“ důvěryhodný. Hodnota experimentu byla v možnosti sáhnout si na technologii v běžné situaci. [2] [4]

Václav Benda napsal text Paralelní polis v roce 1978 v prostředí Charty 77, občanské iniciativy hájící lidská práva v komunistickém Československu. Navrhoval budovat nezávislé vzdělávací, kulturní a informační struktury: například prostředí, kde mohou lidé diskutovat a předávat texty bez svolení oficiálních institucí. Pražský projekt si tuto myšlenku vypůjčil pro jinou dobu a jiné nástroje. Benda nepsal o Bitcoinu a Ztohoven původní koncept nevymysleli. Spojnicí byla snaha vytvořit použitelnou alternativu vlastní činností, ne pouze čekat na změnu shora. [12] [1]

Kryptoanarchie zde označovala myšlenku, že šifrování a decentralizované sítě mohou rozšířit prostor pro dobrovolnou spolupráci a soukromí. Šifrování pomáhá chránit obsah zprávy; síť Tor ztěžuje propojení některých internetových aktivit s uživatelem. Jsou to různé nástroje pro různé problémy. Bitcoin sám o sobě není anonymní: jeho transakce jsou veřejné a někdy je lze spojit s konkrétním člověkem. VPN vede připojení šifrovaným tunelem mezi zařízením a VPN serverem; tento server pak předává provoz dál. Ani VPN, ani Tor ale neodstraní všechny stopy či rizika. Na přednáškách se probíraly možnosti i omezení těchto nástrojů; úplné bezpečí neslibovaly. [2] [3] [14]

Označení state-free vyjadřovalo záměr fungovat bez veřejných grantů. Na provoz přispívali soukromí podporovatelé a členové, peníze přinášely také služby. I tak bylo nutné každý měsíc zaplatit nájem, energie a práci. V rozhovoru z roku 2016 popisoval tento model spoluzakladatel Martin Leskovjan. Šlo o volbu způsobu financování a vztahu ke státu, nikoli o území, kde přestávají platit smlouvy či zákony. Na právě takových praktických otázkách se ukazoval rozdíl mezi přitažlivou myšlenkou a jejím dlouhodobým provozem. [4]

Hackers Congress Paralelní Polis, zkráceně HCPP, se od roku 2014 stal výrazným mezinárodním setkáním kolem digitální svobody, soukromí a decentralizace. Zatímco kavárna umožňovala první kontakt, kongres šel do debat a technických témat mnohem hlouběji. Jeho záznamy zachycují názory konkrétních řečníků v konkrétní době; pozvání na pódium není technickou zárukou jejich projektů. Poslední ročník v původním pražském domě proběhl roku 2024. Při čtení historie proto rozlišujme samotnou akci, její pořadatele a celoroční provoz místa. [11] [6]

Inspirace se rozšířila také do Bratislavy, Vídně a Barcelony. Místní skupiny navazovaly na podobná témata, ale přizpůsobovaly je vlastním lidem a možnostem. Vídeňská iniciativa například na svém webu popisuje, jak ji inspirovaly návštěvy pražských akcí. Sdílené jméno z těchto míst nedělá pobočky jediné firmy: nelze z něj odvodit společné vedení, financování ani právní odpovědnost. Starý web zároveň není potvrzením současné otevírací doby. U konkrétní komunity má smysl hledat aktuální program a její vlastní kontakty. [9] [10]

Po říjnovém HCPP v roce 2024 skončila pražská Paralelní Polis v dosavadní podobě. Prostor převzala společnost Second Culture a zaměřila jej na coworking. Bitcoin Coffee mělo zůstat jako jeho součást a přibyly platby kartou. O změně mluvili za projekt Roman Týc a Kateřina Mareková. Navenek zůstávala stejná černá budova, ale stejné zdi neznamenaly stejný program. Je důležité oddělit spolek, původní experiment, nového provozovatele a vlastníka domu; konec jednoho provozu sám o sobě neříká, co se právně stalo se všemi těmito subjekty. [6]

Podle reportáže e15 z 25. března 2026 ukončila v tom měsíci činnost také Second Culture a budova byla vyklizená. Majitel Richard Balous tehdy oznámil záměr využít ji pro galerii. Web La Fabriky už na této adrese uvádí LAFA Gallery. To je nové kulturní využití budovy, nikoli obnovení původního projektu. Dělnickou 43 proto nelze doporučovat jako fungující pražskou Paralelní Polis. Její význam v dějinách Bitcoinu tím nemizí: ukázala lidem, že mohou technologii poznat skrze nákup, rozhovor a vlastní pokus. Pokračování komunit a nových akcí je potřeba ověřovat jednotlivě, nikoli předpokládat podle starého názvu. [7] [8] [15]