Bitfinex: krádež, kterou blockchain nezapomněl

Bitfinex používal pro zákaznické prostředky řešení s více podpisy ve spolupráci se společností BitGo. Cílem bylo snížit riziko, že jeden kompromitovaný klíč stačí k výběru. Dne 2. srpna však systém autorizoval rozsáhlou sérii transakcí, které burza nechtěla provést. Formální počet podpisů nezabránil selhání celého provozního uspořádání.

Odcizeno bylo přesně 119 754 BTC ve více než 2 000 převodech. V tehdejší ceně šlo asi o 70 milionů dolarů; pozdější růst kurzu z částky udělal miliardy. Pro uživatele však škoda nezačala budoucím grafem. Začala okamžikem, kdy služba zastavila provoz a jejich zůstatky se staly součástí řešení cizího bezpečnostního incidentu.

Krádež ukázala rozdíl mezi technikou multisigu a správou multisigu. Více klíčů pomáhá jen tehdy, pokud jsou nezávislé, pravidla podepisování odhalí neobvyklý požadavek a celý systém nemá cestu, která ochrany obejde. Bezpečnostní schéma nelze hodnotit počtem klíčů bez znalosti toho, kdo a za jakých podmínek je používá.

Zákazník burzy navíc nemohl on-chain rozlišit svůj podíl od ostatních. V interní databázi měl účetní zůstatek; privátní klíče ovládala služba. Riziko protistrany se naplnilo přesně ve chvíli, kdy se technický problém peněženky změnil v rozhodnutí, jak rozdělit ztrátu mezi lidi, jejichž jednotlivé účty napadeny nebyly.

Bitfinex zveřejňoval průběžné informace, ale zpočátku nedokázal vysvětlit úplný mechanismus průniku. Taková nejistota je u incidentu běžná a zároveň bolestivá: uživatelé potřebují vědět, zda jsou zbývající prostředky bezpečné, zatímco vyšetřování nemůže okamžitě publikovat všechny stopy. Burza se rozhodla obnovit provoz s účetní ztrátou už po několika dnech.

Bitfinex nepřenesl ztrátu jen na bitcoinové účty, z nichž mince odešly. Oznámil plošné snížení zákaznických zůstatků o 36,067 procenta. V dobovém oznámení tento postup zdůvodnil jako nejbližší přiblížení tomu, co by nastalo při likvidaci společnosti. Následky technického selhání se tak rozprostřely mezi zákazníky prostřednictvím společného účetního řešení.

Za odepsanou hodnotu vydala burza tokeny BFX v dolarové nominální hodnotě. Držitel je mohl obchodovat, nechat později vykoupit nebo převést na podíl v mateřské společnosti iFinex. Konstrukce dala poškozeným likvidní nárok, ale současně na ně přenesla riziko, zda burza přežije a dokáže závazek splnit.

Do dubna 2017 Bitfinex oznámil, že všechny BFX tokeny vykoupil za jejich nominální dolarovou hodnotu nebo převedl na akcie. Tvrzení o plné kompenzaci je proto nutné číst přesně. Uživatel nedostal zpět původní počet bitcoinů, jejichž cena mezitím mohla růst; dostal hodnotu podle mechanismu, který společnost zavedla po incidentu.

Někteří zákazníci token prodali dřív se slevou, jiní jej drželi a další zvolili akcie. Jejich ekonomická zkušenost se lišila. Firemní věta o vykoupení všech tokenů popisuje uzavření závazku podle pravidel BFX, nikoli jednotný návrat do stavu před krádeží.

Případ se stal výrazným argumentem pro vlastní úschovu. Ani ta však nezaručuje bezpečí bez správných záloh a postupů. Rozdíl je v místě rozhodování: u vlastní peněženky nese člověk riziko klíče přímo, zatímco na burze svěřuje klíč i krizový plán společnosti, která může po ztrátě změnit jeho účetní pohledávku.

Stejné procento pro všechny působilo účetně jednoduše, ale lidské situace stejné nebyly. Jeden zákazník držel na burze bitcoin, jiný dolarový zůstatek a další otevřenou obchodní pozici. Rozprostření ztráty proto okamžitě vyvolalo otázku, zda může firma po selhání převést odlišná aktiva na společný dluhový nárok. BFX token dal tomuto nároku obchodovatelnou podobu, nikoli jistotu, že každý dostane zpět ekonomicky stejnou věc. Když jej Bitfinex později vykoupil za nominální dolar, mohl pravdivě říct, že závazek splatil; zákazník přesto mohl porovnávat výsledek s množstvím bitcoinů, které mu bylo odepsáno. Obě věty mohou být současně pravdivé.

Ukradené bitcoiny zůstaly po krádeži na adresách, které mohl sledovat každý analytik. Veřejnost viděla, kdy se část zásoby pohnula, ale samotný transakční graf neobsahoval jméno pachatele. Adresa je pseudonym, nikoli občanský průkaz, a jeden člověk může vytvářet tisíce adres.

Podle amerického ministerstva spravedlnosti vyšetřovatelé sledovali převody přes složité řetězce, účty pod falešnými identitami, výměny mezi aktivy a služby označované jako mixery. Část výnosů byla podle soudních dokumentů použita i k nákupu zlata. Každý další krok měl oddělit mince od známého zdroje, ale zároveň přidával nová místa, kde mohla vzniknout stopa.

Mixování bitcoinů může ztížit jednoduché přiřazení vstupů a výstupů, nevymaže však všechny okolní údaje. Burzy uchovávají přihlašovací a identifikační data, cloudové služby záznamy a zabavené zařízení může obsahovat soubory, které spojí pseudonymní adresu s konkrétní osobou. Analýza řetězce byla jednou částí skládanky, nikoli automatickým odhalením.

V únoru 2022 americké úřady oznámily zatčení Ilyi Lichtensteina a Heather Morgan a zabavení přibližně 95 000 BTC. Přístup k tak velké části mincí umožnily privátní klíče nalezené v rámci vyšetřování. Bez klíčů by znalost adres nedala vládě schopnost prostředky přesunout.

Zabavení vytvořilo nový právní problém: kdo má nárok na aktiva, jejichž počet je stejný, ale dolarová hodnota se dramaticky změnila? Původní zákazníci, burza i další věřitelé mohli mít rozdílné argumenty. On-chain vlastnictví v rukou úřadů samo nerozhodlo o spravedlivém rozdělení; to zůstalo úkolem soudů a právních procesů.

Lichtenstein v roce 2023 přiznal, že Bitfinex hacknul a následně pral odcizené prostředky. Morgan přiznala účast na praní výnosů. Tato přiznání oddělila dřívější obvinění od soudně potvrzené role: nebyla to jen dvojice nalezená vedle klíčů, ale lidé, kteří přijali odpovědnost za konkrétní jednání.

V listopadu 2024 dostal Lichtenstein trest pět let odnětí svobody. Rozsudek přišel osm let po krádeži. Dlouhý interval ukazuje obě strany veřejného ledgeru: vyšetřování může trvat roky, ale historická data se mezitím nepřepisují a starý převod lze znovu analyzovat s novými informacemi.

Příběh bývá používán jako důkaz, že Bitcoin není anonymní. Přesnější slovo je pseudonymita. Blockchain trvale ukazuje částky a vztahy mezi adresami, ale identitu dodává až spojení s vnějším světem. Pokud člověk neudělá žádnou vazbu, jméno v řetězci není. Pokud ji udělá, může osvětlit i roky starou historii.

Analýza blockchainu proto není vševědoucí kamera. Pracuje s pravděpodobnostmi, vzory a daty od institucí. V kauze Bitfinex se k veřejným transakcím přidaly soudní příkazy, burzovní záznamy, cloudová data a zabavený soubor s klíči. Teprve součet dovolil přejít od grafu k osobám a od sledování k zabavení.

Bitfinex hack spojuje tři odlišné příběhy, které je třeba držet zvlášť: selhání custodial služby v roce 2016, firemní rozdělení a kompenzaci ztráty a pozdější trestní vyšetřování praní mincí. Blockchain všechny části propojil trvalou stopou, ale žádnou nevyřešil sám. Nezapomněl transakce; lidé museli zjistit, co znamenají a komu po letech patří odpovědnost.

Případ proto odmítá jednoduché poučení, že veřejný blockchain buď zajišťuje úplnou anonymitu, nebo naopak odhalí každého. Adresy jsou viditelné, jména v nich zapsána nejsou. Vyšetřování získalo význam teprve spojením on-chain pohybů s účty služeb, dokumenty, zařízeními a nakonec s klíči, které umožnily mince přesunout. Každý další krok mohl hypotézu posílit nebo vyvrátit. Sledování řetězce bylo mapou, nikoli rozsudkem. Právě tato pomalost vysvětluje šestiletý odstup mezi krádeží a velkým zabavením: stopa zůstala, ale převést ji na totožnost a důkaz vyžadovalo práci mimo blockchain i postupy, které musí obstát před soudem.