Rehypothecation

Anna chce půjčku a poskytovateli svěří bitcoiny jako zajištění. Ten je může podle sjednaných podmínek použít dál, například k získání vlastního financování. Právě tady začíná Rehypothecation. Rada pro finanční stabilitu, zkráceně FSB, pro svůj rozbor odlišuje použití klientských aktiv od širšího opětovného použití zajištění mezi protistranami. Nejde o jednotnou právní definici pro celý svět. U služby pracující s Bitcoinem proto název produktu nestačí: důležité je, co dovoluje smlouva. [1]

Anna potřebuje vědět, co předáním majetku skutečně mění. FSB rozlišuje security interest, tedy právo věřitele k majetku sloužícímu jako zajištění, a title transfer, tedy převod vlastnictví. Zřízení zástavy samo o sobě není převodem vlastnictví. Převod naopak může změnit povahu nároku: klient pak může požadovat odpovídající majetek podle smlouvy, místo aby dál vlastnil původní aktiva. Zůstatek v BTC v aplikaci tento rozdíl neprozradí; rozhodují dokumenty a příslušné právo. [1]

V souhlasu s dalším použitím záleží na rozsahu: kterého majetku se týká, k čemu smí sloužit, jaké má limity a kdy lze souhlas odvolat. Anna by měla rozumět i tomu, zda odvolání ukončí již rozběhnuté obchody, nebo až zabrání novým. Zpráva FSB z roku 2017 popisuje tehdejší přístupy k informování a souhlasu klientů. Není dokladem dnešní platnosti všech popsaných pravidel. Samotný podpis každopádně nezaručuje, že bude majetek kdykoli dostupný. [1]

Představme si vlastní zjednodušený příklad navazující na rozbor Federal Reserve, americké centrální banky. Anna je klient A, její poskytovatel B a další věřitel C. Anna předá B 1 BTC se sjednaným právem dalšího použití a B jej poskytne C. Vzniknou vztahy mezi Annou a poskytovatelem i mezi poskytovatelem a dalším věřitelem. Ty ale neznamenají 2 BTC na blockchainu, tedy v historii bitcoinových transakcí. Pohledávka je požadavek na budoucí plnění; není to další vytvořená mince. [2]

Federal Reserve vysvětluje, jak opětovné použití umožňuje financovat další obchody a současně propojuje jejich účastníky. Poskytovatel B může díky majetku od klientky A získat peníze od C za výhodnějších podmínek. Výhodu může promítnout do ceny služby, není to však automatické. Přibývá také závislost: včasné vrácení Annina majetku může vyžadovat ukončení dalšího obchodu nebo jiný zdroj prostředků. Případný výnos nevytváří samotné držení BTC bez dalších závazků; vzniká z činnosti, která má náklady a rizika. [2]

Právo používat majetek není důkaz, že už použit byl. Ani smluvní zákaz sám neprokazuje, že jej poskytovatel dodržuje. Pomáhá evidence, která rozlišuje dostupná aktiva od těch vázaných v dalších obchodech, a vysvětluje jejich návrat. Basel CRE22, část mezinárodních bankovních pravidel pro zajištění, výslovně řeší sledování opětovného použití a možného nedostatku likvidity, tedy prostředků dostupných v potřebný čas. Pro Annu z toho plyne praktická otázka: může poskytovatel splnit výběr i tehdy, když mu jiná protistrana právě nevrací majetek? [3]

Pokud C neplní, může mít B problém vrátit majetek Anně. Neznamená to automaticky ztrátu přesně 1 BTC: poskytovatel může mít jiné prostředky a výsledné vypořádání závisí na smlouvách i insolvenčním řízení. Stejně tak ale nelze slíbit rychlé vyplacení jen proto, že existuje smluvní nárok. FSB popisuje překážky přístupu ke klientským aktivům při úpadku, Basel zdůrazňuje vymahatelnost práv. Prodlení, spor o pořadí nároků a konečná ztráta jsou odlišné problémy. [1] [3]

Než Anna službu využije, potřebuje rozumět i odchodu: kdo majetek drží, kdo odpovídá za jeho vrácení a co musí být před výběrem splněno. Ujednání o zákazu Rehypothecation patří číst spolu s výjimkami a pravidly pro dalšího správce, kterému poskytovatel úschovu svěří. Ani takové ujednání samo neodstraňuje riziko podvodu či selhání správce. FSB a Basel zde pomáhají pochopit vztahy; neosvědčují bezpečnost konkrétní služby pro Bitcoin. Rozhodující je skutečná cesta od klientova vkladu zpět k jeho peněžence. [1] [3]