ADX je vyhlazené číslo odvozené z pohybu cenových maxim a minim. Často se zobrazuje spolu s +DI a −DI: tyto dvě čáry porovnávají vzestupný a sestupný směrový pohyb, zatímco ADX shrnuje velikost jejich převahy bez rozlišení směru. Výsledek popisuje dosavadní data; není výnosem ani pravděpodobností dalšího růstu.
Petr vidí padající cenu a pod ní rostoucí ADX. Graf si neodporuje: může se právě zesilovat sestupný trend. Aby tomu rozuměl, začne u svíčky, která shrnuje jeden časový úsek. High je jeho nejvyšší cena a Low nejnižší. TradingView porovnává High s předchozím High, čemuž říká UpMove; opačný rozdíl předchozího a nynějšího Low nazývá DownMove. Do +DM se započítá UpMove jen tehdy, když je kladný a větší než DownMove. Pro −DM platí obrácené porovnání. Při rovnosti jsou obě složky nulové. Výpočet tedy vybírá silnější kladný posun krajní ceny, nesčítá oba směry zároveň. [1]
Samotný posun cen ještě potřebuje měřítko. Fidelity jej porovnává s True Range (TR), rozsahem, který zohledňuje i odstup od předchozí závěrečné ceny. TR je největší z rozpětí High–Low a absolutních vzdáleností obou krajních cen od předchozího Close, tedy závěrečné ceny. Absolutní vzdálenost bere velikost rozdílu bez znaménka. Směrové pohyby i TR se nejprve vyhladí Wilderovým postupem, aby nesly také historii. Vyhlazený kladný pohyb dělený vyhlazeným TR a násobený 100 dává +DI; obdobně vzniká −DI. Minus v názvu druhé čáry označuje sestupný směr, nikoli záporné číslo. Při nulovém dělitelu samotný podíl nemá definovanou hodnotu. [2]
Petr nyní potřebuje zjistit, jak výrazně se obě čáry liší. Z +DI a −DI vzniká mezivýsledek DX: absolutní rozdíl čar se vydělí jejich součtem a vynásobí 100. Fidelity popisuje právě toto porovnání. Důležité je slovo absolutní. Když se hodnoty obou čar prohodí, jejich převaha změní směr, ale DX zůstane stejné. Není to výpočet růstu ceny ani šance na úspěch. Pokud je součet obou čar nulový, není čím dělit; případná náhradní hodnota v aplikaci je pravidlem její implementace, ne výsledkem uvedeného podílu. [2]
DX popisuje aktuální poměr, ADX jeho vyhlazený průběh. Fidelity začíná průměrem DX za zvolený počet období a další hodnoty přidává k předchozímu výsledku. Pro délku n se předchozí ADX násobí n − 1, přičte se nynější DX a součet se vydělí n. Například 14 znamená počet období výpočtu, ne automaticky počet dnů. Petr proto z jediné dvojice směrových čar dopočítá DX, nikoli celé ADX bez jeho historie. Při srovnávání aplikací musí hlídat také počáteční data, délky a způsob vyhlazení. Výsledek má paměť a na změnu trhu reaguje se zpožděním. [2]
V sadě DMI, kterou popisuje TradingView, plní čáry odlišné úkoly. Převaha +DI nad −DI ukazuje silnější vyhlazenou vzestupnou složku; opačné pořadí převahu sestupné složky. Samotné ADX říká, jak silná byla měřená převaha po vyhlazení. Jeho růst tedy nemusí být dobrou zprávou pro držitele bitcoinu: může doprovázet prohlubující se pokles. Ani klesající ADX automaticky neohlašuje obrat ceny. Trend může pokračovat s méně výraznou převahou, zatímco průměr stále zahrnuje dřívější vývoj. Žádná z těchto čar sama neukazuje, co se stane dál. [1]
TradingView uvádí tradiční orientační úrovně 20 a 25. Pod první se trend často označuje za slabý, nad druhou za silnější. Petr by ale chyboval, kdyby z překročení hranice rovnou udělal nákupní pravidlo: silný trend může mířit dolů. Hodnoty závisejí na trhu, časovém intervalu a nastavení; nejde o univerzální hranice platné pro každý graf. Nízké ADX také neznamená klidnou nebo nehybnou cenu. Výrazné pohyby se mohou střídat v obou směrech, takže měřená převaha zůstává malá. [3]
Petr musí vědět i to, kdy číslo četl. TradingView upozorňuje, že High, Low a Close nejsou před uzavřením svíčky konečné. Nové maximum či minimum může změnit směrový pohyb a True Range, a tím také navazující indikátor. Průběžně zobrazené křížení proto nemusí v hotové svíčce zůstat. Test pravidla musí rozlišit rozhodnutí během svíčky od rozhodnutí po jejím uzavření; konečný výsledek nelze zpětně vydávat za údaj, který byl znám už dříve. [4]
Když se směrové čáry protnou, změnilo se jejich pořadí. To ještě neprokazuje výhodný obchod. TradingView upozorňuje na falešné signály a ve svých pravidlech testování odděluje signál od skutečného provedení. Pokud Petr použije ADX jako filtr, musí předem určit vstup, výstup, velikost obchodu i situaci, kdy plán přestává platit. Do výsledků patří poplatky a skluz, tedy rozdíl mezi očekávanou a skutečnou cenou provedení. Neustálé ladění podle stejných historických dat vede k overfittingu: pravidlo se naučí minulost, ale nemusí fungovat jinde. Pomáhá proto zkouška na datech, podle kterých se pravidlo nenastavovalo. [3] [5]
Stejný výsledek při opačném směru
Ve smyšleném příkladu už máme vypočtené +DI = 30 a −DI = 10. Pak DX = abs(30 − 10) / (30 + 10) × 100 = 50; abs znamená absolutní hodnotu, tedy velikost bez znaménka. Prohoďme nyní vstupy na +DI = 10 a −DI = 30: DX je znovu 50. Pro ukázku dalšího kroku zvolme předchozí ADX 22 a délku n = 14. Dostaneme ADX = (22 × 13 + 50) / 14 = 24. Tento poslední výpočet by vyšel stejně pro oba páry, pokud mají stejné předchozí ADX. Neříká tím, že obě celé cenové historie byly stejné. Ukazuje pouze, proč aktuální směr, DX a vyhlazené ADX nejsou zaměnitelné a proč výsledné číslo není pravděpodobnost.
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Average True Range, Technical indicator, Technical analysis, Timeframe, Backtesting, Relative Strength Index.
01Znamená ADX nad dvacet pět, že mám koupit?+
Ne. Jde o tradiční vodítko pro sílu měřeného trendu, který může být sestupný. Samotná hranice neřeší cenu vstupu, riziko, náklady ani výstup z obchodu; k tomu je potřeba samostatné ověřené pravidlo.
02Mohu ADX dopočítat z jediné dvojice DI?+
Z dvojice s nenulovým součtem lze určit současné DX. Pro ADX potřebujete také předchozí ADX a nastavení vyhlazení, nebo dostatečnou historii pro počáteční průměr. Dvě aplikace proto porovnávejte až po sjednocení dat, intervalu a nastavení.