Bollinger squeeze

Jana sleduje bitcoinový graf a pásma, která byla předtím daleko od sebe, se přiblíží. Fidelity tento stav spojuje s nižší volatilitou, tedy menší proměnlivostí cen. Pásma vznikají kolem klouzavého průměru a jejich odstup závisí na rozptýlení cen v daném okně. Jana tak vidí změnu v dosavadních datech. Je lákavé představit si stlačenou pružinu, ale trh nemá povinnost v určitou chvíli vystřelit. Klidnější stav může pokračovat. [1]

Jana nechce spoléhat jen na vzhled grafu, který lze přiblížit nebo oddálit. TradingView používá BandWidth: od horní hranice odečte dolní, rozdíl vydělí střední hodnotou a násobí 100. Takto získá šířku v procentech středu, nikoli cenu v USD/BTC. Střed je hodnota prostřední průměrové čáry, ne medián, tedy prostřední cena v seřazeném souboru cen. Kdyby byl nulový, podíl nelze vypočítat; příklad níže proto pracuje s kladným středem. [2]

Jana najde malou hodnotu BandWidth a chce ji použít všude. TradingView ale připomíná, že význam úzkého pásma závisí na trhu i časovém rámci. Co je nezvyklé na denním grafu, může být běžné na hodinovém. Proto má smysl porovnávat stejný trh, interval, délku výpočtu, násobek odchylky i zdroj cen. Srovnávací historii a hranici pro označení squeeze je potřeba vybrat před vyhodnocením, ne až podle hezkého výsledku. [2]

John Bollinger rozlišuje BandWidth, které měří šířku, a %b, které říká, kde cena leží vůči hranicím. Jana si proto klade dvě různé otázky: zužuje se koridor a kde se v něm právě nachází cena? Z odpovědi na první otázku neplyne budoucí směr. Pozdější rozšíření může doprovázet růst i pokles. Průraz, tedy pohyb ceny za zvolenou hranici, je další událost, jejíž pravidlo je třeba určit zvlášť. [3]

Po zúžení cena vystoupí nad horní pásmo a Jana čeká pokračování růstu. Jenže se může vrátit dovnitř a zamířit opačně. Fidelity upozorňuje právě na takový falešný počáteční pohyb. Až při pohledu zpět bývá zřejmé, která varianta se nakonec prosadila. Když si Jana při hodnocení vybere jen povedené průrazy, vynechá zkušenosti, které by v reálném čase musela také prožít. Úspěšný obrázek proto sám nedokazuje předvídatelnou výhodu. [1]

Jana vidí průraz během otevřené svíčky, tedy ještě probíhajícího časového úseku grafu. TradingView vysvětluje, že její Close je průběžně poslední cena, nikoli už jisté konečné uzavření. S cenou se mohou měnit i pásma. Pravidlo reagující okamžitě na dotyk a pravidlo čekající na uzavření mimo pásmo proto nejsou stejné. Ve zkoušce na minulosti nelze pro dřívější rozhodnutí použít konečný údaj, který tehdy ještě neexistoval. [4]

Označení Bollinger squeeze ještě Janě neříká, kolik koupit, kdy odejít ani kdy uznat, že očekávaný pohyb nepřišel. TradingView u strategií odlišuje pravidla od simulace jejich provedení. Teprve po určení vstupu, výstupu a neplatnosti situace lze hodnotit výsledek včetně poplatků a skluzu, rozdílu očekávané a skutečné ceny. Další nástrahou je overfitting: nastavení přizpůsobené minulým vítězům může jinde selhat. Pomáhá ověření na nepoužitých datech, nikoli dodatečné dolaďování podle nich. [5]

John Bollinger výslovně říká, že samotný dotyk pásma není pokyn k nákupu či prodeji. Pro Janu je squeeze užitečný jako upozornění na stav, který chce dál sledovat. Oddělí zúžení, pozdější pohyb za hranici a skutečný výsledek případného obchodu. Ani rostoucí šířka nezaručuje, že zvolila správný směr nebo že případná ztráta bude snesitelná. Nástroj jí pomůže přesněji popsat situaci, ale rozhodnutí ani odpovědnost za ně nepřebírá. [3]