Slovenský vývojář Pavol Rusnák se podílel na vzniku Trezoru a na pravidlech pro zálohování a obnovu bitcoinových peněženek. Jeho práci potkáte třeba při zapisování obnovovacích slov nebo při přechodu na jiné zařízení.
Anna ztratí hardwarovou peněženku. Pokud má správnou zálohu, může v kompatibilní peněžence obnovit stejné soukromé klíče, tedy tajné údaje, kterými se schvaluje utrácení bitcoinů. Jestliže používala i passphrase, dodatečné heslo, které si sama zvolila, potřebuje také jeho přesné znění. Obnovuje tím přístup ke svým bitcoinům; samotné záznamy o nich zůstávají v síti, nikoli v přístroji. Aby obnova fungovala i mimo jeden výrobek, musí se vývojáři dohodnout, jak zálohu číst a jak z ní klíče odvodit. Pavol Rusnák, přezdívaný Stick, je jedním z lidí, kteří takové dohody pomáhali sepsat a uvést do praxe. [7] [8] [9] [14]
Podle historie SatoshiLabs začali Rusnák a Marek Palatinus řešit hardwarovou peněženku v roce 2011 v pražském hackerspace brmlab, společné dílně pro technické experimenty. Chtěli omezit riziko, že škodlivý program v běžném počítači ukradne klíče. S Alenou Vránovou založili v roce 2013 SatoshiLabs; první Trezory se k zákazníkům dostaly v roce 2014. Za produktem tedy nebyl jediný osamělý vynálezce, ale spolupráce lidí s technickými i organizačními dovednostmi. [1] [4] [15]
Když Anna platí přes Trezor, aplikace připraví transakci a zařízení ji po jejím potvrzení podepíše. Soukromý klíč, tajný údaj umožňující utrácet, má zůstat uvnitř zařízení. Ven jde podpis, kterým síť ověří oprávnění platit. Proto má Hardware Wallet vlastní obrazovku: Anna na ní kontroluje adresu i částku, místo aby věřila jen počítači. Přístroj ovšem sám nenahrazuje Full Node, který ověřuje pravidla celé sítě, a neochrání zálohu zveřejněnou na internetu. [5] [6]
Trezor zpřístupňuje zdrojový kód firmwaru, tedy programu běžícího v zařízení, i hardwarové návrhy. Další vývojáři tak mohou zkoumat, jak výrobek pracuje, hledat chyby a navrhovat opravy. Anna nemusí umět programovat, aby z takové kontroly měla užitek. Otevřenost však není razítko bezchybnosti ani důkaz, že konkrétní doručený kus nikdo neupravil. Důležitá je i skutečná kontrola kódu, způsob sestavení programu a ověření zařízení. [5] [6]
BIP39, návrh přiřazený 10. září 2013, uvádí čtyři autory: Marek Palatinus, Pavol Rusnák, Aaron Voisine a Sean Bowe. Popisuje zápis počítačem vytvořené náhody do slov doplněný kontrolním součtem, který pomáhá odhalit chybu. Běžná Seed Phrase má 12 nebo 24 slov; není to věta, kterou si má člověk vymyslet. Ze slov a případné passphrase se vypočte seed, výchozí tajná hodnota pro odvozování klíčů. Při obnově záleží na přesném pořadí i původní passphrase. Slova si nepřekládáme do jiného jazyka. [7]
Obnovit výchozí tajemství ještě neznamená najít všechny používané adresy. HD Wallet z něj vytváří strom klíčů, podobný skříni s mnoha šuplíky. BIP43 a BIP44, jejichž autory jsou Palatinus a Rusnák, pomáhají peněženkám hledat ve stejných místech. Technický zápis BIP44 je m / 44' / coin_type' / account' / change / address_index: označuje účel, měnu, účet, přijímací či vratnou větev a konkrétní adresu. Vratná větev obsahuje adresy, na které se při placení vrací nevyužitý zbytek utrácené částky. Pro Annu je podstatné zachovat také údaj o typu účtu. Cesta ke klíčům není jejich záloha a nenahradí ztracená slova. [8] [9]
SLIP39 vznikl v roce 2017 jako práce šesti autorů včetně Rusnáka. Upravuje Shamir Secret Sharing pro slovní zálohy. Anna může například zvolit 3 z 5 částí: libovolné tři obnoví chráněné tajemství, dvě nestačí. Části vznikají matematickým výpočtem; rozstříhání běžného seznamu slov takovou ochranu neposkytuje. SLIP39 není zaměnitelný s BIP39 a cílová peněženka musí správný formát podporovat. Přechod mezi neslučitelnými formáty může vyžadovat založení nové peněženky a převod prostředků. Nastavení prahů, případných skupin a passphrase je potřeba znát předem a obnovu bezpečně vyzkoušet. [10]
Rusnákovo jméno najdete i u SLIP10, SLIP21 a SLIP44. První řeší odvozování klíčů pro různé kryptografické křivky, tedy různé matematické základy používané při práci s klíči. Druhý vytváří oddělené symetrické klíče, kde se stejné tajemství používá například k šifrování i dešifrování. Třetí registruje označení měn v cestách BIP44, aby si je aplikace nepletly. Jde o referenční materiál pro vývojáře. Začátečník tyto dokumenty nepotřebuje nastudovat před první platbou; jejich smyslem je umožnit různým programům spolupracovat podle známých pravidel. [11] [12] [13]
V září 2021 firma oznámila, že technické vedení Trezoru přebírá Tomáš Sušánka. Rusnák zůstal zapojený do vedení skupiny. Presskit SatoshiLabs jej při této redakci uvádí jako spoluzakladatele a CTO, tedy technického ředitele SatoshiLabs. To není totéž jako tvrdit, že stále zastává původní funkci v Trezoru. Trezor se věnuje peněženkám a jejich softwaru, zatímco SatoshiLabs je širší skupina, do níž patří i další projekty. [2] [3]
Rusnákův přínos spojuje zařízení, která chrání klíče při placení, s veřejnými pravidly pro jejich obnovu. Pro Annu to znamená možnost nebýt odkázaná jen na jednu krabičku nebo firmu, pokud jiná peněženka podporuje potřebné standardy a nastavení. Self-custody, tedy vlastní správa klíčů, ale nepřenáší odpovědnost za zálohu na autora softwaru. Před uložením větší částky je dobré rozumět formátu zálohy, bezpečně ověřit obnovu a znát roli passphrase. Jméno známého vývojáře nenahradí tento postup ani kontrolu konkrétního produktu. [5] [7] [10]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Bitcoin, Trezor, Hardware Wallet, Vlastní úschova, SatoshiLabs, Marek „Slush“ Palatinus. Opačným směrem na něj odkazují také SatoshiLabs, Trezor, Marek „Slush“ Palatinus, brmlab.