Share Difficulty vyjadřuje přísnost podmínky, kterou musí výsledek těžebního výpočtu splnit, aby ho pool přijal jako share, tedy průběžný doklad práce. Vyšší obtížnost znamená v průměru méně vyhovujících výsledků při stejném počtu pokusů. Je to jiné nastavení než obtížnost nalezení bloku v síti Bitcoin.
Těžba vytváří hashe: výsledky výpočtu, které lze číst jako čísla. Aby pool mohl výsledek přijmout, nesmí být vyšší než stanovený cíl. Nižší cíl je přísnější, protože pod něj spadne méně výsledků. Share Difficulty tak roste, když číselný cíl klesá. Pro zájemce o protokol: Stratum V2, pravidla komunikace s poolem, posílá tento limit ve zprávě SetTarget v poli target. Není potřeba znát formát zprávy, abys pochopil princip: nižší laťka pro číslo znamená těžší podmínku pro těžaře. [1]
Představ si, že pool Petře zvýší obtížnost z 1024 na 2048. Při stejném výkonu a stejném způsobu přepočtu očekáváme přibližně poloviční počet vyhovujících výsledků za stejné období. Stroj dál zkouší stejně rychle; pouze méně pokusů projde přísnějším sítem. Jednotlivé rozestupy zůstávají náhodné. Petra proto nemá čekat, že každý další share přijde přesně po dvojnásobné době. [2]
Pokud by pool počítal jen zprávy, porovnával by nesrovnatelné. Braiins proto vysvětluje účtování pomocí jednotek práce přepočtených podle obtížnosti. Dva přijaté výsledky s obtížností 1024 mají dohromady stejnou váhu jako jeden s obtížností 2048. Menší počet zpráv tedy neprokazuje menší příspěvek. Petra by také neměla zaměnit tuto účetní váhu za přesný počet výpočtů, které stroj skutečně provedl: jde o statistický důkaz práce. Peněžní odměna navíc závisí na pravidlech poolu. [3]
Samotná změna Share Difficulty nezrychlí ASIC, specializovaný čip v těžebním stroji. Stejně tak nezmění síťový cíl pro blok sítě Bitcoin. Při stejném počtu nezávislých pokusů a stejné síťové obtížnosti zůstává šance na nalezení bloku stejná. Pool pouze mění, které výsledky chce průběžně dostávat. Snížit obtížnost shares tedy neznamená usnadnit výrobu bitcoinových bloků. [3]
Slabší a silnější stroje by při stejném nastavení posílaly velmi rozdílné množství výsledků. VarDiff, automatické přizpůsobování obtížnosti, tento rozdíl vyrovnává a omezuje zbytečný provoz. Braiins také umožňuje nastavit minimum. Minimum je dolní mez, nikoli pevně přidělená hodnota: pool může podle výkonu zvolit vyšší obtížnost. Pokud Petra porovnává nastavení s aktuálním údajem na obrazovce, musí nejdřív zjistit, zda čte minimum, nebo skutečně přidělenou obtížnost. [2]
Software potřebuje vědět, ke které práci se změna vztahuje. Podle současné specifikace Stratum V2 platí SetTarget pro následně přijaté úlohy a dříve přijaté budoucí úlohy s prázdným ntime_start. Toto pole určuje výchozí čas uváděný v hlavičce bloku, jeho stručné datové části. Prázdné pole označuje úlohu, která ještě čeká na aktivaci. U již přijaté úlohy s vyplněným ntime_start zůstává její cíl stabilní. Při hledání příčiny odmítnutého výsledku proto nestačí porovnat ho s nejnovějším limitem: je nutné přiřadit ho ke správné úloze. Běžně to obstará těžební software. [1]
Petra může narazit také na údaj best share. Například Braiins Solo jím označuje nejvyšší obtížnost nalezeného share během těžební relace. Přidělená obtížnost říká, jak přísnou podmínku musel odeslaný výsledek splnit; best share popisuje, jak vzácný výsledek se skutečně podařilo najít. Rekord není naspořeným postupem k bloku. Ani mimořádně dobrý výsledek nezvýší šanci příštího nezávislého pokusu. [4]
Příliš vysoké ruční minimum může způsobit tak řídká hlášení, že odhad výkonu výrazně kolísá. Dohled pak někdy vyhlásí poplach, i když ASIC dál funguje. Krátká pauza bez share sama neprokazuje poruchu. Petra proto porovná přidělenou obtížnost, délku sledovaného období, přijatou práci a stav spojení. Teprve tyto údaje dohromady jí pomohou odlišit běžnou náhodu od skutečného problému. [2]
Pro nejúplnější obraz čtěte toto heslo společně s Mining Share, Mining Target, Hashrate, Mining Pool, Bitcoin. Opačným směrem na něj odkazují také Mining Pool, Stratum V1, Stratum V2, Mining Share.